Údernou líniou Rock for People vytvoří Static X, Therapy?, Comeback Kid a Strike Anywhere

 

Oproti Static X, kteří vydavatele potěšili dosud 3 miliony prodaných kusů nosičů, jsou COMEBACK KID a STRIKE ANYWHERE po obchodní stránce skromnější. Po celém světě však spolehlivě plní středně velké haly. Comeback Kid reprezentují to nejlepší ze současné kanadské hard core scény, která se nebrání metalovou údernost prokládat naléhavými, podmanivými vsuvkami. Strike Anywhere z Richmondu pak mají podobně jako The Bouncing Souls kořeny v řízné punkové scéně 80. let, již ještě dochucují melodickými a screamo ingrediencemi. Ale nebojí se vzít do rukou i klasické španělky.

 

Asi nejblíže ke grunge či rock´n´rollu pak mají irští pořízci THERAPY?, kteří již tuzemské publikum nesčetněkrát přivedli do varu. „Jejich koncert na Rock for People 2003 patřil tehdy ještě v Českém Brodě k nezapomenutelným. Skoro dvanáct tisíc lidí zpívalo společně s frontmanem Andy Cairnsem největší hity Therapy? jako Nowhere, Isolation, Stories nebo Diane,“ popisuje Michal Thomes, spolupořadatel letního festivalu. Therapy? se přijedou pochlubit s novou nahrávkou Crooked Timber, jež se na pultech objeví poslední březnový týden.

 

 

Rock for People každoročně přiváží několik kapel, které mají významné místo v žánru hard & heavy. Fanoušci se tak mohli při minulých ročnících v Českém Brodě a poslední dva roky na letišti v Hradci Králové potkat s nabroušenými formacemi jako Sick of It All, Madball, Agnostic Front nebo Helmet. Početný kotel vždy ukázal správnost výběru. „Tvrdé kapely k našemu festivalu neodmyslitelně patří. Vždy se ale snažíme vybírat skupiny, které aspoň trochu posouvají hranice žánru,“ vysvětluje Petr Fořt a dodává: „Nevadí nám ani publiku, že jde o skupiny, které do Čech jezdí ob dva tři roky. Open air koncerty jsou vždy o něčem jiném než v našlapaném klubu.“ To mohou potvrdit například ti šťastlivci, kteří se letos dostali na beznadějně vyprodaný koncert Strike Anywhere na strahovské ´Sedmičce´ nebo Comeback Kid v listopadu 2007 rovněž v tomto proslulém pražském klubu.

 

Reprezentativní bude také zastoupení česko-slovenské HC/punk scény. Během tří festivalových dnů se na scénách v plenéru i v populárních hangárech vystřídají například Plexis, Plus Minus, Landmine Spring, klasikové z Visacího zámku, Status Praesents, Cocotte Minute, Dark Gamballe, Crashpoint, Fourth Face, X Left To Die, Imodium, Atari Terror a řada dalších kapel. „Speciálně bychom chtěli vyzdvihnout koncert znovuzrozených FPB, na které v 80. letech navázali Už jsme doma. Šlo o inteligentní odpověď na punk 77 s nejrychlejším českým kytaristou, Mírou Wankem,“ líčí Michal Thomes.

 

Další kapely tvořící údernou dramaturgickou linii Rock for People budou zveřejňovány průběžně na www.rockforpeople.cz. Od 1. března jsou vstupenky na letní Rock for People v předprodejích za cenu 1 050,- Kč. Od 1. dubna, kdy se oznámí další jména zahraničních headlinerů, poskočí cena na 1 150,- Kč + poplatek v předprodejních sítích Ticketstream nebo Ticketportal. Ceny jednodenních vstupenek budou vyhlášeny 1. května. Generálními partnery festivalu jsou Česká spořitelna a t-music.

 

I když nelze přehlédnout jeho účes připomínající hořícího enta z filmové verze Pána prstenů, to podstatné má Wayne Static pod kšticí. Tento kytarista, zpěvák a autor většiny aranží losangeleského industrial-metalové smečky Static X si podmanil statisíce fanoušků po celém světě už deset let starým debutovým albem Wisconsin Death Trip. Podupávat si u něj musel i Ozzy Osbourne, protože krátce na to vzal podivínskou čtveřici dvakrát na svůj Ozzfest. S odstupem času je jasné, že Static X dokázali přinést do metalové scény, hledající na přelomu milénií přesahy, nové impulsy – z hard core si přinesli tvrdost a schopnost úderné zkratky, z industriálu aranže a paletu zvuků, z elektroniky schopnost umně modulovat nástroje i Wayneův hlas. Po deskách Machine a Start a War a několika personálních obměnách se kapela ustálila na složení Wayne Static, Koichi Fukuda (hlavní kytara, programování), Tony Campos (basová kytara) a Nick Oshiro (bicí). V této sestavě začali i nahrávat aktuální desku Cult of Static – podle kapely samotné i prvních posluchačů jde o nahrávku temnou, opírající se více o syntetické industriální modulace, ale i velmi výrazné kytarové riffy. Ostatně výmluvně nahrávku popsal pro jeden server sám frontman: „Deska je více experimentální i ujetější, přesto v nás tom každý pozná. Netěšte se na žádné westernové cajdáky nebo srdcebolné balady. Jsme Static X a já na ní řvu, co mi síly stačí.“ Návštěvníky Rock for People věru nečeká pokojné klimbání s Hajajou…

 

Tak tenhle „gig“ by si neměl nechat ujít žádný příslušník početné komunity HC kids! Každý, kdo se prsí nášivkami, tričky a odznaky kapel jako Rise Against, Hatebreed, Dropkick Murphys, Gorilla Biscuits, Bane nebo Figure Four. Právě z hnízdečka posledně jmenované kanadské legendy se vyklubali v roce 2002 i Comeback Kid, aby rozšířili spektrum pozoruhodných HC projektů na scéně kanadského Winnipegu. Oproti brutálním chirurgům ušních bubínků z Figure 4 inklinuje pětka v čele se zpěvákem Andrew Neufeldem (vystřídavším Scotta Wadea) k harmoničtějším podobám hard core. Formace si zakládá na strojově přesné souhře kytar a celkově vycizelované kompozici. Doslova neodolatelné jsou refrény určené pro společný zpěv s publikem – spíše než na debutu Turn It Around to Comeback Kid předvedli na nahrávce Wake the Dead z roku 2005. Před dvěma roky pak u vánočního stromečku roztálo srdce nejednoho zarytého hardcoreisty: deska Broadcasting… propletla to nejlepší z razantního HC s emocionálními, melodickými linkami. Připomíná to sledování přesluhujícího seizmografu: po urputných, dunivých a divokých pasážích přichází konejšivá chytlavá vsuvka, aby nepřipravení posluchači dostali náslešdně ráznou facku, po které bude dlouho hučet v uších…

 

Upřímně zahraný punk na americký způsob, který si rozhodně nevystačí jen se třemi akordy – takový, u nějž lze hrozit pěstí, skákat, pogovat i pokoušet se o mexické vlny s občasnou penetrací zarputilých stage-diverů. Ohromnou popularitu si tahle partička z Virginie získává svou otevřeností, sálající energií i šířenou pozitivní atmosférou (a to navzdory dost závažným problémům, na které upozorňuje v textech). Kdo zažil koncert Strike Anywhere, musí potvrdit, že jej nelze odzevlovat s cigárkem na baru. Jejich muzika je nakažlivá a strhující v nejlepším smyslu slova. Potvrdili to na své první nahrávce Change is a Sound z roku 2001, stejně jako na dalších plackách Exit English (2003) a především na poslední Dead FM. Na jeho zvuku se jistě podepsal i fakt, že divochy vedené dredatým zpěvákem Thomasem Barnettem (vzpomene si při jeho zpěvu někdo na kytarové rychlíky Superchunk?) do své stáje získal label Fat Wreck Chords spjatý s NOFX. Přestože trochu jinak než Bloc Party, kteří se letos také vydali pokořit Hradec Králové, si i Strike Anywhere zakládají na textech. Vystupují proti všem neřádům tohoto světa – chytlavé slogany neváhají obalit myšlenkami nejslavnějšího anarchisty současnosti, filosofa a lingvisty Noama Chomského. Což snad bude aspoň intelektuály hřát u srdce, až se oběma hemisférami i zbytkem těla oddají čtverylce v podání Strike Anywhere. A společně s nimi zpívat vstříc hradecké obloze refrény vypalovaček jako Allies, Notes on Pulling The Sky Down, Infrared nebo Sunset on 32nd Street.

 

Nejsou to pouze Placebo a Static X, kteří se na Rock for People přijedou pochlubit čerstvou nahrávkou. Další, v pořadí dvanáctý přírůstek pojmenovaný Crooked Timber do své početné rodiny ohlásili na březen rovněž (severo)irští Therapy? – kapela válcující své rock´n´rollové těstíčko z nejlepších přísad grunge, crossoveru i punkrocku. Jejich pochutiny z doslova legendárních alb Troublebum (1994) a Infernal Love (1995) nejenže neokoraly, ale ve vztahu k novým počinům chlapců kolem zpěváka Andyho Cairnse získávají na jedinečnosti. To však neznamená, že mají Therapy? letitým materiálem upatlané prsty a nemohou se zbavit přízraku (nepřekonatelné) minulosti! Stačí zmínit jejich nahrávku High Anxiety z roku 2003, aby se běžným fanouškům rozsvítila v hlavě červená žárovka a kritici přemýšleli, zda desce dali 100 nebo 99 %... Therapy? prostě stále válí a jejich nirvanovské nápěvy, údernost á la Bad Religion a naléhavost a souznění s posluchači v duchu Metallicy stmelují i žánrově zcela jinak vymezené publikum do poskakující, nadšené masy. Do Hradce by měli Therapy? přijet ve složení Andy Cairns (kytara, zpěv), Michael McKeegan (baskytara) a Neil Cooper (bicí).

 

Na konci listopadu 2003 praskala pražská Brumlovka, čekající na hardcoreové světlice Suicidal Tendencies a Madball, ve švech. Vrchol zapařeného večera se však dostavil o něco dříve – s vystoupením kalifornských Ignite, kteří v té době fungovali rovných deset let. Publikum strhli svým nekompromisním, rychlým a dravým old-schoolem, do nějž už tehdy vsypávali cukrové notičky a niterné emoce. U zrodu Ignite stál zpěvák maďarského původu Zoli Teglas, který je zároveň i nejvýraznější (rozuměj: nejatletičtější s nejvydařenějším piercingem) postavou kapely se skutečně nezaměnitelným vokálem. Svůj debut vydali pod názvem Call On My Brothers (1995). O rok později následoval titul s názvem Past Our Means. Po čtyřleté albové pauze vyšla v roce 2000 deska A Place Called Home. Od té doby vybrousili svůj melodický hard core, zkráceně melocore, k dokonalosti, důkazem čehož je zatím poslední a velmi vstřícně přijetá deska Our Darkest Days. V roce jejího vydání (2006) se stavili i v Praze.

 

Za své povýšení na úroveň punkových gigantů typu NOFX vděčí chlapíci z The Bouncing Souls jinými ikonám – Bad Religion. Tedy konkrétně Brettu Gurewitzovi, který je skoro po deseti letech neúnavného koncertování po amerických klubech a dvou deskách dostal k labelu Epitaph. A to znamenalo razantní skok do velkého hudebního světa, včetně ceněného splitka s Anti-flag. Punk v jejich podání umí naprosto spolehlivě dostat do varu punkery, příznivce HC anebo třeba motorkáře s Motorhëad na tričku. Po dvaceti letech hraní totiž The Bouncing Souls nejsou žádní zelenáči a třeba jejich vlajková True Believers stačila v některých hospodách zlidovět stejně jako největší hity starých Tří sester. Ale pozor! Protože kapela vyrostla stejně jako třeba Bruce Springsteen v New Jersey, nemůžeme dát ruku do ohně za to, že na návštěvníky Rock for People nevytáhnou nějaký ten country cajdák…