Samaritanka - dalšia premiéra filmu od korejskeho rezisera Kim Ki-duka.

Dve kamarátky, stredoškoláčky zo Soulu túžia po ceste do Európy. Peniaze sa rozhodnú získať tak, že jedna z nich začína prostituovať a druhá jej zháňa zákazníkov. Nepokladajú to za nič neobvyklé. Nešťastnou náhodou však prvá z nich umiera. Druhá začína spávať za peniaze s mužmi s tým, že takto vykúpi svoju vinu. Do deja však vstupuje otec dievčaťa, policajný detektív, ktorý náhodou zistí, čo jeho dcéra po vyučovaní robí.

Ďalší z pozoruhodných filmov hviezdy súčasnej filmovej réžie Kim Ki-duka je opäť postavený na brilantnej práci s atmosférou do seba uzavretého príbehu. Odohráva sa na jeseň a práve kórejská jeseň so svojimi atribútmi (opadané listy vo vetre, zvláštne svetlo) a s lyrickou hudbou tu má natoľko dôležitú úlohu, že je akoby samostatnou postavou. Samaritánka je elégiou, rozdelenou na tri časti, ktoré navzájom vnútorne súvisia a ponúka mnoho špecificky náboženských súvislostí, pre bežného Európana možno ťažko zrozumiteľných. Ale Kim Ki-duk si je toho evidentne vedomý a v Samaritánke necháva vzhľadom k svojim predchádzajúcim filmom ešte viac miesta na premýšľanie, vytvára veľmi široké možnosti pre interpretáciu. Samozrejme aj v Samaritánke sa objavujú základné témy Kim Ki-dukovej tvorby (osamelosť, sex, smrť, brutalita), ale v inej, tentokrát umiernenej podobe. Komorná, v podstate rodinná tragédia sa tu stáva zvláštnou metaforou, komentárom na tému odcudzenosti súčasného chladného sveta, v ktorom prestali platiť elementárne morálne zásady a hodnotový rebríček sa úplne polámal.

Martin Ciel – pripravovaný dodatok k publikácii Sprievodca klubovým filmom

Ocenenia: Strieborný berlínsky medveď za najlepšiu réžiu – MFF Berlín 2004

O FILME

Kim Ki-dukovo balancování na hraně mezi reálným příběhem a symbolikou je v Samaritánce dotaženo k dokonalosti. Zvláště jedna z katarzních scén se mi zaryla hluboko do paměti svou provokující srdceryvností. Vynikající filmařina.“

Ivo Andrle, Aerofilms

ROZHOVOR S KIM KI-DUKOM

Co znamená název Samaritánka a jakou má ve filmu důležitost?

Ukazuje na lidi, kteří jsou opuštění. Je to odkaz na Pannu Marii a zároveň protipól jakékoliv světice. Ale to je paradox. Název nejspíš znamená čistotu.

Film je rozdělen na tři části. Co znamená název každé části? Co vás vedlo k tomu, rozdělit film na tři části?

„Vasumitra“ je indické ženské jméno známé z buddhistického příběhu. Vasumitra v něm chápe sblížení mezi lidmi tak, že se prostituuje. Název přímo vyjadřuje Vasumitřinu teorii. Název „Samaria“ v sobě odráží společnost, která proklíná dekadenci těla. Navzdory tomu všemu „Sonáta“ znamená, že vše je jen součástí našeho obyčejného, každodenního života a že se nikdy nic nezmění.

Stejně jako ve vašem předchozím filmu Jaro, léto, podzim, zima… a jaro se v Samaritánce objevují náboženské motivy. Jaký je v tom záměr?

Samaritánka je tichý film. Je v něm pochopení i odpuštění stejně jako v Jaro, léto, podzim, zima… a jaro, kde ukazuji, že člověk je příroda. Samaritánka nás nabádá k tomu, abychom pochopili své strastiplné životy tak, že překonáme náboženství a zjistíme, že štěstí a zoufalství je totéž.

Dozvěděl/a jsem se, že jste do obou hlavních rolí prostitutek obsadil opravdové středoškolačky, neherečky. Nastaly nějaké komplikace právě proto, že jste pracoval s mladými, nezletilými dívkami?

Bylo to obtížné, protože „wonjogyojae“ (prostituce nezletilých dívek starším mužům) nikdy nezažily. Když během natáčení prožívaly životy těchto prostitutek, hluboce to jimi otřáslo. Tato zkušenost jim pomůže lépe pochopit dospělost a žít rozumné životy. Herci, kteří v mých filmech hráli hlavní postavy, byli vždy hluboce otřeseni. Je mi to líto, protože s touto zkušeností budou žít nadosmrti. Ale to je život.

Samaritánku vyrobila společnost KIM KI-DUK FILM, kterou jste založil vy sám. Proč jste se rozhodl stát i producentem? V čem vidíte největší rozdíl?

Jakožto producent mohu věci organizovat efektivněji a vyjít i s malým rozpočtem. Pracoval jsem jen s malým štábem a měl jsem možnost svobodně měnit exteriéry. Proto mělo celé natáčení jakoby rodinnou atmosféru.

Ačkoliv je film postavený na zjevných a neotřesitelných faktech, nejsou v Samaritánce žádné drsné scény, které by pro diváky byly těžko stravitelné. Co vás k tomu vedlo?

Vyhnul jsem se scénám, které by otevřeně ukazovaly pohlavní akt, a rozhodl jsem se ho vyjádřit jen v náznacích. Chtěl jsem se vyhnout jakékoli honbě za senzací. To je velmi důležité. Lidé se snaží zaujmout tím, že ukazují, jak dospělí muži týrají mladé dívky,

místo toho, aby se to snažili procítit. Ve filmu, který se zabývá zcela novým a neotřelým tématem, se explicitní scény stávají zbytečné, protože diváka pouze rozptylují.

www.aerofilms.cz