Hrdina kolumbijského románu 35 mrtvých od Sergio Álvareze prochází zkouškami života. Droguje, dealuje, krade, shání peníze a holky, užívá si rychlých aut, snaží se dostat na vysokou školu, nakonec ho přizabije drogová mafie. To přizabití v novém filmu Tomáše Vorla Vejška tak úplně není, jeho hrdina Michal Kolman (Jiří Mádl) sice potřebuje rychlé auto, drogy a dokonce už tak nějak studuje, ale nikdo ho nezmlátí ani nezabije. Michal na rozdíl od Álvarezova hrdiny maluje se svým kamarádem ilegálně a jednou dokonce i legálně graffiti na zdech, nádražích nebo v podchodech.

Graffiti je jejich vyjádření, jejich radost, touha a zadostiučinění. Michalova maminka (Ivana Chýlková) syna vydržuje na Vysoké škole ekonomické, která Michala hrubě nebaví a nakonec jeho otec (Jan Kraus), když se mu nepodaří podplatit prorektora, prohlásí, že ta škola stejně nemá úroveň a že syn půjde studovat jinam. Chýlková v hysterii nad svým mužem sukničkářem rozbije přední sklo vozu Lancia v hodnotě 2 mil. Kč v miliardářské vile v Černošicích. Ostatně majitel vily se na filmaře kvůli scénám destrukcí rozčílil, takže se klíčová čísla ve vile musela točit na jednu dobrou v jednom záběru.
KINEMAVIDEO2066.Vejška je volným pokračováním kultovního Vorlova filmu Gympl v produkci Bio Ilusion, Vorelfilmu a České televize. Gympl se v roce 2007 stal nejvíc ilegálně stahovaným filmem. Podle Vorla přišly impulsy k pokračování filmu rovnou z ulice, přestože režisér sám považuje jakákoli pokračování jakýchkoli filmů za dementní. Scénář Vejšky napsal společně s význačným českým streetartistou Pastou Onerem (Pasta je graffiti jméno, Oner je jakýsi copyright jména), hudbu složil Mike Trafik, který působil jako producent známé rapové skupiny PSH. Vladimir 518, člen PSH, je autorem rapu k filmu. Rapová čísla film otevírají a uzavírají. „Praha je planeta… je to absurdní svět,“ zpívá se tu symbolicky.
Film málem zůstal nedokončen, protože většina lokací v Praze se pár dní po natáčení ocitla pod vodou. Takže máme před sebou pokračování filmu, který oslovil přes půl miliónu diváků v Česku. Film je rychlý, dynamický, má tah, stále se tu něco děje. Téměř všechny záběry jsou v pohybu. Jeřábové jízdy, slider, vrtulník, ruční kamera. Konečně po dlouhé době českých filmů, natočených v jakémsi bludném bezčasí, postsocialistických kýčů nebo trudných filmů o vyděděncích je Vejška skutečně moderní a zábavný český film, který ukazuje dobu, jaká je. Jen na rozdíl od filmu Exit Through The Gift Shop tu díky street artu nikdo nezbohatne ani neudělá kariéru, protože tu není žádný Banksy ani Thierry Guetta, který se pokusil o Banksym natočit film. Hlavním hrdinou filmu nejsou ani tak lidi, jako graffiti, respektive sprayeři neboli writeři. Sám Pasta Oner miluje živelné graffiti, jinak řečeno bombing. „Pokládám ho za důkaz demokracie a přítomnosti subkultur, bez kterých by společnost byla šedivá myš bez života,“ říká. Tomáš Vorel sám tvrdí, že graffiti ho zasáhlo silně, i když zpočátku nevěděl, kdo ho dělá a proč. Působilo na něj monumentálně až mysticky. Postupně se seznamoval s writery. „Je to reakce, někdy možná agresivní, na vyhaslou městskou civilizaci,“ říká režisér. „Reakce na unifikovanou betonovou architekturu, na reklamou naklonovaný svět."

"Každé graffiti je originál, má svůj názor a svého autora. Když jdu městem a rozhlížím se, bolí mě oči a srdce. Není vlastně kam se podívat, abych nebyl v depresi (z unifikace, pozn. autora). A jak zjišťuji, z toho veškerého městského hnusu je graffiti vlastně to nejhezčí. Zakázat křiklavé billboardy s kokainovými blondýnkami a vepřovými ksichty… a povolit graffiti!“ Film malováním graffiti začíná a postupně ho ukazuje jako součást naší kultury. Jen je tu na škodu, že každá scéna malování graffiti je zarámována stejným hudebním motivem (obvyklé klišé českých filmů). Michalův kamarád Petr Kocourek (Tomáš Vorel jr.) žije malováním už od základní školy a malování po zdech mu pomáhá prodrat se přijímačkami na UMPRUM. „Chci dělat graffiti a ne plameňáky,“ vzepře se kvůli džobu, který dostane spolu s Michalem od majitele vykřičeného podniku (Petr Čtvrtníček). V ateliéru maluje spolu se svou dívkou Julií (Eva Josefíková). Julie se ale ukáže docela jiná než jakou si ji Petr vysnil. Chce být víc usedlá, chce být na škole, chce mít vlivné známé, chce mít peníze a dělat kariéru. To Petr nemusí. Nechce ani šňupat nebo hulit s Michalem, chce dělat něco, co má smysl. A to je zatraceně těžké. Postavy kluků, kteří se snaží o vysokou školu, jsou hodně dobré. Mádl i Vorel hrají výborně. Mádl zvládl svého záporáka s bravurou, jaká je v českém filmu neobvyklá („Doufám, že jsem ve skutečnosti protipól toho, co hraju,“ říká herec). Vorel jr. má v sobě zvláštní směs idealismu a praktičnosti. Je naprosto uvěřitelný. To se nedá říct o postavách dívek (Eva Josefíková, Marie Kružíková, Nikol Votavová). Ty jsou o třídu horší.

Dokonce i postavy profesorů vysokých škol (Jakub Kohák, David Vávra, Tomáš Vorel) jsou jaksi uvěřitelnější než je obvyklé, přestože obsazování sama sebe a kamarádů do důležitých cameo rolí většinou v českém filmu nefunguje. Právě třeba v postavě vyšetřujícího policisty (Václav Marhoul) je vidět vabank, který režisér hrál s obsazením. Chtěl být realistický, realističtější než v Gymplu, ale mnohé vedlejší postavy jsou na hranici karikatury zrovna tak jako některé situace (postavy sražené rychlými auty Michala Kolmana). Ale pořád lze i tuhle karikaturu brát jako součást záměru, ukázat naši dobu tak, jak je. Film bude vyroben ve dvou verzích, jedna bude pro kina (s tzv. sprostými slovy) a druhá bez (pro televizi). Důležité na tom ale je to, že film není vůbec sprostý kromě nějakých těch volů, šukání a prcinek, což jsou ostatně slova, kterých denně slýcháme sto kolem sebe. Je to tedy ta obvyklá hra na schovávanou, kterou zažívala po natáčení třeba Věra Chytilová za socialismu. Natáčení Vorlova filmu přišlo na 20 miliónů. „Produkční mě obral o milión, to natáčení byla válka,“ připomíná režisér. Na filmu to není moc vidět.
Je to film o těch, kteří umí, ale nemohou a o těch, kteří neumí, ale mohou. „Sám mám pocit, že jsem studoval celý život. Nejdřív ZDŠ, pak gympl, pak ČVUT, pak FAMU, celkem dvacet pět let studia,“ říká režisér. „Výsledek: nic nevím, nic neumím. Všechno, co jsem se naučil, jsem nakonec zapomněl a to podstatné, jak přežít v kapitalistickém světě, to mě nikdo nenaučil.“ Takže tohle je film, jak přežít v kapitalistickém světě. Jak studovat bez studia, jak malovat veřejně i potajmu, jak revoltovat, jak se nezaprodat, jak se vyrovnávat s blbci kolem sebe. Jak nemít peníze a byt a být přitom dobrý. Vejška jde k meritu věci, není v ní žádné ponaučení, spíš se u mnoha scén srdečně zasmějeme. A v tom je jádro pudla. Mít téma, ale nenudit.Vejška (ČR, 2014, 85 min.)Réžia: Tomáš Vorel st. Scenár: Tomáš Vorel st., Pasta Oner. Hrajú: Tomáš Vorel ml., Jiří Mádl, Eva Josefíková, Marie Kružíková