"Zběsilost v srdci je neobvyklý milostný příběh, který se vydává po zvláštní cestě napříč moderním a zvráceným světem dnešních dnů," prohlásil jednou David Lynch, který je znám mj. také tím, že nikdy nedává výklady svých filmů, jež mají působit pocitově. Proto je velice těžké u tohoto surrealistického tvůrce psát jakoukoliv recenzi a vlastní názor na film, protože se ve své podstatě jedná o změť obrazů, které každého diváka zasáhnou něčím, co je mu právě blízké a nebo alespoň povědomé (a je jedno, jestli to působí zneklidňujícím, nebo uspokojivým dojmem). Ale Zběsilost v srdci, zastávající vymezené místo v tvorbě Davida Lynche, se dá zasadit do kontextu v rámci jeho dalších a i předchozích snímků, kdy televizní upoutávky sice lákaly na "další film z mysli Davida Lynche, který přivedl na plátno Městečko Twin Peaks a nyní přichází se zběsilejším milostným příběhem," jenže se jedná celou dobu o nepřímého pokračovatele Modrého sametu - jen optika nahlížení tvůrce se změnila, postav však nikoli...

FILM: Jak správně poznamenal Lubor Ptáček v Cinepuru, Modrý samet lze považovat za taková "mladá léta agenta Coopera", protože v obou filmech/seriálu se nahlíží pod povrch zdánlivě na povrch idylického a pokojného městěckého, kde "věci nejsou takové, jaké se zdají být", a hlavní postava, na začátku značně naivní, projde opravdu ďábelským vývojem a dalo by se i říci, že dospěje, když svým vyšetřováním nahlédne do toho všeho, co se ukrývá za krásně namalovanými ploty. Ovšem v obou případech pracuje Lynch s žánrem úplně jinak, protože Městečko Twin Peaks je takovou poctou a zároveň i parodií soap-oper, akorát že mnohavrstevnatou a komplexní, s nejasnými symboly, většinou vyjadřujícími, jak se hlavní hrdinové právě teď asi cítí. Modrý samet je surrealistická mozaika,  kde všechny rádoby-psychoanalitické symboly a mnohavýznamové pasáže jsou předem jasné a jejich význam zřetelný až v takové míře, že se vlastně jedná o klasický žánr zahnaný tak do extrému a ukázaný z druhé strany, že jde o svrchovatou parodii všech kýčovitých technicolorových podívaných. K těm nejen že odkazuje barevným laděním kostýmů (přehnaná červená, modrá, žlutá a zářivě bílá) a barvou hrdinova auta, což je zjevná aluze na Rebela bez příčiny stejně jako jméno zpěvačky Dorothy odkazem na Čaroděje ze země Oz, ale i svou režijní skoro-čistostí, kdy se zdánlivý příběh štěpí a tříští do několika uzavřených epizodek, rámovaných symboly jako oheň a světlo lampy, značící vstup a výstup postavy z temnoty, jakési předzvěsti Červeného Vigvamu z Městečka Twin Peaks.
Pokud je Městečko Twin Peaks svrchovaté televizní dílo, Modrý samet optimistická parodie a jeden z prvních filmů postmoderny, Zběsilost v srdci musí být v tom případě temný, krutý, brutální a krvavě tmavý comics podobající se noční můře, kterou si musí projít hlavní postavy příběhu, aby našly vykoupení pomocí lásky a odhodlání. Jestli jsem v perexu zmínil, že optika nahlížení postav se od Modrého sametu ve Zběsilosti v srdci nezměnila, tjst. jedná se o naivní mladé lidi procházející zlým světem, optika nahlížení tvůrce ano - David Lynch na konci Modrého sametu ukázal vycpaného ptáka cvrlikajícího na plotě, který byl tak očividnou atrapou, že se snad až jednalo o tvůrčí záměr poukázat na lidskou přetvářku…


Ve Zběsilosti v srdci již věci ukazuje naplno a bez větších servítek, kdy je příběh opět zahlcen spoustou vedlejších a pro samotný děj ani ne moc důležitých postaviček majících vzbudit akorát konkrétní danou emoci, ale přesto se příběh točí kolem hlavního páru v podobě dvou padlých andělů Luly (vedle Naomi Watts z Mulholland Drive snad nejlepší Lynchova herečka Laura Dernová) a Sailora/Námořníka (nezapomenutelná exhibice Nicolase Cage s jeho ikonickým hadím sáčkem a písničkami od Elvise Presleyho, které bravurně přezpíval sám). Opravdovými hybateli děje, kteří ho ale posunují dál do potřebného klimaxu, jsou ale nenávistná matka (skutečná matka Laury Dernové Diane Ladd, která byla za svůj působivý výkon - patří ji jedna z nejlepších scén filmu - poprávu nominována na Oscara) a slizký lupič (Will Dafoe v další ze svých skvostně padoušských rolí podivínů, kteří jsou nezapomenutelní, viz Cronenbergův existenZ). Charaktery na krátkou dobu vstupujících a za ještě kratší dobu mizejících postav jsi jsou v této moderní variaci na pohádku O čaroději ze země Oz (jména postav, magická koule, víla…) až nebezpečně podobné svým předobrazům, což se tedy netýká "stálých" Davidových spolupracovníků, které si třeba vybral pro jejich herecký um (Sherilyn Fennová známá jako Audrey z Twin Peaks zde hraje oběť automobilové nehody, Sheryl Leeová vyměnila igelit z Twin Peaks za kostým víly ve Zběsilosti v srdci a pod.), či proto, že se jednalo o jeho bývalou manželku (Isabela Rosselini, jejíž epizodka vyznívá naprázdno a zbytečně).
Pokud Davida Lynche napadl příběh Modrého sametu při poslechu písně Bobbyho Wintona "Blue velvet/Modrý samet" z roku 1964, pro Zběsilost v srdci nemusel chodit vlastně nikam dál než do knihovny, kde natrefil na knihu Barryho Gifforda, již dle vlastního scénáře i natočil a hudbu mu k tomu nesložil nikdo jiný než právě jeho dvorní skladatel Angelo Badalamenti. Krom písní Chrise Isaaka a hřmotné kapely Powermad má velký podíl na "našlapanosti" i užití milostných písní Elvise Presleyho, kdy samozřejmě nesmí chybět snad jeho nejslavnější Love me tender v ironizujícím konci navracejícím se k čistotě vyprávění příběhu i snímání filmu i postav. Snímek oceněný Zlatou palmou v Cannes v rocce 1990, který Newsweek nazval "spektakulární zábavou" a USA doporučoval všemi deseti zhlédnutí filmu, po překrásném Modrém sametu ukazuje, že všechno není tak černé a bílé, jak se zdé, a že červi nejsou jenom zlí a že vzor čistoty - ptáci - mohou roznášet i nemoci. Možná se může zdát, že neustálé zpracovávání jednoho a téhož zlého snu dneška může být postupem času unavující a nepovedené pro své opakování, ale to někomu jako je David Lynch vzhledem k jeho nápadům nehrozí. Takže vlastně jediní, kterým by se Zběsilost v srdci nemusela líbit, jsou konzervativní (po)starší lidé upřednostňující normálnost a přehlednější příběh (ti by nemuseli rozdýchat velice černý humor založený na přehnaném estetizovaném násilí, záměrnou kýčovitost některých scén a přepjaté herecké výkony)...
Pokud jste se v Modrém sametu zaposlouchali do nasládlé písně ze 60. let, která podmalovává prozářené záběry bílého plotu, smějícího se hasiče a projasněných dní, udělejte to samé s neurotickým a vzpurným snímkem Zběsilost v srdci, který je pro svůj cit pro detail a písně Elvise Preselyho lynchovským “extraktem” – obsahuje vše, co od tvůrce čekáte, v neskutečně zhuštěné podobě, na které je díky několika nedokončeným motivům vidět zkrácení filmu z původní délky 207 minut na “pouhé” 2 hodiny. 


DVD: Většina filmů - včetně seriálů – Davida Lynche je na našem trhu kompletní (vyjímkou je surrealistický debut Mazací hlava a jeden z největších propadáků Duna, 2. série Městečka Twin Peaks nevyšla ani zatím v zahraničí), stejně to ale u nás nemají vůbec lehké, protože David Lynch je velice zvláštní osobnost co se týče přistupu k digitálním víceúčelovým diskům, o čemž svědčí např. i MulhollandDrive, na kterém se sice mezi bonusy dá nalézt upoutávka a 10-ti bodový klíč k filmu rozdávaný v klubových kinech, ale zcela chybí takový základní prvek jako výběr kapitol (zjevně kvůli tomu, aby muži nepřeskakovali na tu „onu“scénu). Z ostatních holých vydání (Sloní muž, Lost Highway, Příběh Alvina Straighta) vybočuje akorát speciální edice Modrého sametu (a Městečko Twin Peaks: Ohni se mnou pojď s minifilmem o filmu a rozhovory i upoutávkou), která sice má více jak hodinový film o filmu a unikátní rekonstrukci nedochovaných vystřižených scén v podobě fotografií s hudbou Angela Badalamentiho, ale přesto v bonusech chybí přítomnost Davida Lynche, který se v nich objeví maximálně z archivních záběrů. Proto je jeho přítomnost v bonusech u Zběsilosti v srdci velkým svátkem a musím prohlásit, že čekání na dlouhou dobu odkládané vydání, které se mělo sestávat pouze z filmu samotného s originálním zněním a titulky, kdy by byl navíc mezi bonusy trailer, se vyplatilo. Přesto ale stále platí, že Lynch velice nerad dává jakékoliv výklady svých filmů...
Zběsilost v srdci měla na videokazetách jeden z nejméně kvalitních obrazů vůbec, který pršel nečistotami, vyskytovalo se v něm hodně zrn a tmavé scény v noci splývaly dohoromady (o dochovaném letterboxu ani nemluvě). Na DVD se naštěstí dostává Zběsilost v srdci v podobě anamorfního widescreenu 2,35:1 pod samotným dohledem Davida Lynche, kdy nejhůře dopadly úvodní scény s viditelnými duchy, jinak je zbytek poněkud obrazově měkčího filmu zvládnut velice dobře, s bohatou černou, zářivými barvami a celkově čistým, detailním obrazem.
Na zvuk taktéž dohlížel David Lynch a je nutné říct, že je přebassovaný, centrální bedna je po čas filmu velice dynamická a lyne se z ní působivě hudba, nejlépe jsou ale zvládnutý zvukové efekty rozmixované dobře do prostoru. Na disku se nachází ještě český stereo dabing známý z televize (vyrobený pro televizi Nova), který je vyjma postavy Nicolase Cage (Ondřej Vetchý) hlasově příšerně obsazen a o technické kvalitě zde ani moc nejde mluvit, protože stereo je nevýrazné až hanba (o zploštění zvukových efektů na úkor dialogů ani nemluvě). 


Bonusy bohužel bez českých či slovenských titulků (u Universalu poměrně překvapivě) otevírá půlhodinový film o filmu Láska, smrt, Elvis a Oz, který sestává z nově natočených rozhovorů poodkrývajícím natáčení filmu a následné přijetí, práci režiséra a průřez jeho celou kariérou. I když se pochopitelně nový film o filmu nemůže rovnat detailnímu, více jak hodinovému dokumentu z Modrého sametu Mystéria lásky, je mu dobrým sekundantem. Podmenu Dell´s Lunch Counter se sestává z 9-ti dvouminutových dokumentů-rozhovorů vždy na dané téma (o hodné víle, původním vynechání slavné věty „svět v jádru zběsilý a navenek prapodivný“ ze scénáře, zrození postav v hlavě spisovatele, matce, dekoracích, ptácích, ocenění, scéně s Bobbym Peru a samozřejmě saku z hadí kůže), které se do výsledného filmu o filmu asi zjevně nedostaly.
Nejzajímavějšími přídavnými materiály pro fanoušky je rozhodně sedmi minutové povídání o Lynchovi nazvané Zaostřeno na Davida Lynche, v němž se všichni vyjadřují k tomu, co ho dělá tak jedinečným a proč se s ním zrovna tak dobře pracuje (někdy to sklouzává mírně k oslavám osoby), a dvě a třičtvrtě minuty trvající povídání David Lynch o DVD, ve kterém režisér mluví o specifickém převodu filmu na digitální nosič.
Obrazová galerie Sailora/Námořníka a Luny je dvouminutovou slideshow (střídáním 65 fotografií z filmu – černobílých a barevných) s hudbou Angela Badalamentiho na pozadí. Zbytek bonusů tvoří sedmiminutový dobový propagační dokument při uvedení filmu do kin, ve kterém se vyjadřují herci a režisér k příběhu, postavám a společné práci (za hojné podpory ukázek z filmu), skoro dvouminutová původní upoutávka na film a 4 od sebe se navzájem skoro nelišící televizní upoutávky s citací hodnocení z různých periodik.
Závěr: Soudy o tom, jestli se jedná o nejlepší či naopak nejhorší film Davida Lynche, nechám protentokrát na Vás, o nejlepším zpracovaném DVD s Lynchovým filmem ale již teď před Vánoci není pochyb a nebýt absence titulků u bonusových materiálů a jakéhokoli přídavku ohledně změn ve filmu (kouřový efekt v závěrečné následné scéně, vystřižené či nenatočené, ale ve scénáři zaznamenané scény), mohlo to být tentokrát díky přítomnosti režiséra v bonusových materiálech na absolutním stupni hodnocení...
FILM: 10/10 DVD:  8/10