V podobě jednodiskového vydání se k nám dostává Oscarem ověnčený celovečerní podoba příběhů s vynalézavým, do zeleného svetru vždy navlečeným milovníkem sýra a jeho inteligentnějšího, avšak poněkud zženštilého psího partnera. Pro mnohé nejen nejlepší animovaný film minulého roku, ale jednoduše film i z těch hraných nepřekonatelný.

FILM: Opakovat historii o tom, že po dlouhých dvaceti letech se konečně jedni z nejlepších hrdinů filmového plátna představují v celovečerním filmu, který snad i překonává jejich krátké animované příhody, z nichž dvě poslední byly oceněny Oscarem (Nesprávné kalhoty a O chloupek, přičemž cena za Cesta na Měsíc unikla díky jinému Parkově kraťasu Pohodlíčko), považuji za zcela zbytečné, ať již znáte jejich úžasně vystavěné příhody, pracující s diváckým očekáváním a do posledního naplňující žánrová schémata, nebo ne. Samozřejmě že ti znalí předchozích dobrodružství, v nichž se cestovalo na Měsíc pro kus výborného sýru a rozveselila se smutná lednička, chytil se manipulátorský a nebezpečný zloděj diamantů tučňák a Wallace se poprvé zamiloval do ženy manipulované robotickým psem zneužívajícím ovce pro vlnu, uvidí hlavně syntézu všeho jmenovaného. Bylo by možné Wallaceovi a Gromitovi vytýkat, že odloučení mezi Wallacem a Gromitem v případě „nezvané návštěvy“ či „poblouznění zrzkou“ není tak propracované a emocionálně působivé jako v kratších předchůdcích, ale je potřeba být za každou cenu kritický i v případě filmu, který nemá ani jednu jedinou chybu a je dokonalý? Navíc filmu (zacházejícím v antropomorfizaci dál než předchozí krátké příhody), v němž jsou tak roztomilí králíčci? :-)
Diegeze Co je podstatné na celovečerním filmu s Wallacem a Gromitem, krom toho, že má dostatečný nosný příběh a vyvážený temporytmus na rozdíl od taktéž na Oskara za nejlepší celovečerní animovaný film nominované Mrtvé nevěsty, je rozšíření světa nešikovného pána a racionálně založeného věrného přítele, kdy jsou již součásti většího celku a hlavně dokonale uvěřitelného a do nejmenšího detailu propracovaného fikčního světa a také se ukazuje, že ve městečku nežijí jenom antropomorfizovaná zvířata, ale i ostatní, převážně sobečtí anebo snobští obyvatelé. Když budu brát ohled na neznalé předchozích dobrodružství, ač běžely v rámci jednoho ročníku Projektu 100 a mohli jste se s nimi setkat před Vánoci na české televizní obrazovce s mírně nadprůměrným dabingem, musím říct, že příběh Wallace a Gromita: Prokletí králíkodlaka – ochraňování ostatních a nalézání cestu k sám sobě – je minimálně stejně nosný, avšak vyváženější než například Mrtvá nevěsta Tima Burtona, už kvůli zabydlenosti města a propracovanosti postav. Zatímco Tim Burton představí obyvatele jenom při úvodní písničce a věnuje nedostatečný prostor záporné postavě, působící díky tomu jako Deus ex Machina v závěru filmu, tam si Nick Park se Stevem Boxem vyhraje i s docela nedůležitou postavou faráře a o většině postav z jím vytvořeného světa máme zájem poznat i ty další, se svébytnými vlastnostmi, které dokázal i třeba na ploše jedné scénky vypíchnout (policistovi je věnována důležitá role na začátku a poté prostupuje celým děním, farář sehraje své, ale je nám předtím představen, většina postav je charakterizována svým vztahem k zelenině, od všežravé starší paní po nerudného souseda odvedle). 


Žánrové čtení Ale co je na Wallaceovi a Gromitovi v celovečerní podobě jedinečné a přesahuje tak v některých ohledech i vrcholný animovaný snímek studia Pixar, Úžasňákovi, je práce s jeho žánrem, resp. naplňování – od „prvního vegetariánského hororu“ po vážně míněné drama přes romanci k dobrodružným filmům. Jak již správně poznamenali někteří kritici přede mnou, především Kamil Fila ve své recenzi v Cinemě a Radomír D.Kokeš na FilmPubu, jedná se o pastiš, čili vyrovnávání se svým předobrazům se stejnou atmosférou a pojetím, nikoli parodii, jak bývá velice často a mylně zmiňováno všude možně. Komika většiny scén nespočívá tak v tom, že se tady otevřeně cituje druhý díl Harryho Pottera anebo se odkazuje na legendární bullet-time v Matrixu (a to jsou jenom ty nejzjevnější, nemluvím o „fajnšmekrovských“ narážkách), ale v tom, že to samé je nám představováno za pomocí plastelínových postaviček, o které se neobáváme, ale (paradoxně) se obáváme o jejich zeleninu – bez legrace. Něco jiného je, když Parker se Stonem v případě Team America: Světový policajt vyberou ikonické scény z akčních filmů páně Bruckheimera a Baye, aby je loutkovou podobou zesměšnili a ukázali tak jejich tupost (=persifláž), a když Park s Boxem nejen že vytvoří velice stylovou nápodobu, ale dokonce krom stejné atmosféry je dílo stejně vystavěné a jde o stejné věci, akorát ve vegetariánském provedení (vrcholem je tak bezpochyby závěrečná scéna ala King Kong z 30. let).
Percepce vs. recepce Nejúžasnější ze všeho je však hra s diváckým očekáváním, která je splněna do posledního puntíku a i když se zdá, že byla narušena finální akční sekvence komickou vsuvkou, snižující tempo, jedná se jenom o připomenutí toho, že se pohybujeme v animovaném, fikčním světě. Překvapivé je to u úplně závěrečné scény uzavírající dějovou linii s p. Tottingtonovou, u které diváci znalí sad-endu v O chloupek čekají další zklamání ve Wallaceově životě a diváci neznalí jejich předcházejících příhod zase šťastný konec se vším všudy, žánrová výstavba zůstane v tomto případě zachována a nenaruší se jako v posledních minutách Mrtvé nevěsty, která sice na romantiky může emocionálně zapůsobit, ale ruší dosud vystavěný fikční prostor obývaný postavami a jejich předešlou a pochopitelnou motivaci změnou optiky.
Intertextualita Ať už znáte většinu hororových počinů, ke kterým je odkazováno – a že se jedná především o pilíře žánru – anebo nezaznamenáte nepřeberné množství detailů vizuálních (Wallaceova knihovna, obsahující knihy jako Na východ od Rexů či Čekání na Goudu) či verbálních (některým suchý britský humor připadal až moc suchý, viz scéna s tupé anebo policistou Macintoshem), stále se jedná o geniální a na poli animovaných filmů na delší dobu zjevně nepřekonatelný počin. V případě WaG je nutné mluvit i o hereckých výkonech se vším všudy, ale pro potřeby DVD recenze jenom ve zkratce: Sallis jako Wallace s dokonalou dikcí britského divadelního harcovníka zůstává, přidává se k němu ale Helena Bonham-Carterová jako Lady Tottingtonová a Ralph Fieness jako hlavní záporák Viktor – a nesmím opomenout nejlepšího nmlčenlivého herce plátna – Gromita, vyjadřujícího emoce pouze díky své mimice. Jistí teoretikové a kritikové sice tvrdí, že se s intertextuálními odkazy pracuje v rámci příběhu a staví se na stejných, fanouškům Wallace a Gromita známých situacích, v kterých Gromit štrikuje či si čte noviny s vtipnými titulky a Wallace zase něco vynalézá, ale je nutné nesouhlasit s nezáživností druhé poloviny filmu před akčním finále (viz předchozí odstavec). 


Shrnutí A i když byla laťka nastavena u kinodistribuce docela vysoko „díky“ krátkém předfilmu s tučňáky z Madagaskaru, Wallace a Gromit nejen že ustál celovečerní stopáž a mohl si navíc dovolit i několik známějších jmen, ale dokázal, že rukodělná práce s „menším“ přilepšením pomocí triků (údajně až na 700, převážně lítající hlína, voda apod.!) okouzlí a dojme i pobaví přes poněkud obhroublejší vtípky srážející na bezchybnosti (krabice s nápisem „křehké“, rozsvícení světla na autě ve chvíli, kdy Wallace dostane nápad…). Ten nejlepší otevírací víkend a Oscar za nejlepší animovaný celovečerní film má zaslouženě, třeba – přestože - už proto, že nebere ohledy na diváky tolik jako v případě parafráze na Velký útěk Slepičí úlet. A nic na tom nemění fakt, že se jedná o minoritní záležitost a někdo může být zklamán tím, že závěrečná půlhodinová akce je jen variací na hitchcockovské finále v O chloupek.
DVD: Wallace a Gromit: Prokletí králíkodlaka vzbuzovala velká očekávání vzhledem k provedení Slepičino úletu, který byl sic po bonusové stránce zpracován velice dobře a po technické se pohyboval v nadprůměru, ale obsahoval pouze český či slovenský dabing bez titulků. U Wallace a Gromita je tomu naopak a nevím, jestli je vhodné říci naštěstí, protože to jen přece odradí spoustu potenciálních kupců s rodinami, avšak pokud by kvůli tomu musel zmiznout komentář autorské dvojice, je tomu tak leda dobře, že dabing na disku není. Zatímco v ostatních zemích vychází WaG ve dvoudiskovém provedení, u nás si musíme vystačit s jednou, ale nadprůměrnou a kvalitně otitulkovanou (řeč je o Bontonu, o to víc to překvapí) plackou. Je sice škoda, a to velká, že distributor nevyužil vydání celovečerních příhod „pána a psa“ k uvedení jejich kraťasů (jsou k sehnání akorát na videokazetách) či Cracking Contraptions, vystavěných kolem jednoho jediného vynálezu vždy v každém díle, ale k disku.
Lokalizace Po spuštění Vás čeká na výběr mezi několika jazyky, v nichž sice chybí ten slovenský, na druhou stranu je zde český, což je zároveň volba jak pro jazyk samotného menu, tak i titulků k bonusovým materiálům, a to včetně komentářů! Za velké plus je nutné považovat to, že menu je animované i v českém jazyce úplně stejně jako v originálním, bohužel překlad některých položek, hlavně tedy bonusových materiálů jako „Zvláštní materiály“, pobaví… nechtěně (a nostalgici jistě zavzpomínají na staré časy, kdy to bylo vše v začátcích). Když jsem u toho překladu, k bonusům je velice kvalitní a nadprůměrný, neobsahuje nijak hrozné chyby a doufám, že v tomhle trendu bude Bonton nadále pokračovat, protože doposud byla práce jím odvedená povětšinou tristní (napsal bych posraná, ale nemám chuť reagovat na další arogantní e-mail). Titulky k filmu jsou převzaty z kin a některé slovní narážky jsou přeloženy dobře a vystihují podstatu věci („Paruku.“ – „Na ruku?“), bohužel většina věcí je přeložena dle toho, jak se to napoprvé nabízí, a víc se nad tím nepřemýšlí. 


Obraz a zvuk Prostorový zvuk je opravdu fantastický a i když by slušelo poznamenat, že by mohl být trochu hlasitější a hřmotnější, akční scény a hudební doprovod to vynahradí spolu s čisťoučkými dialogy a slušným prostorovým mixem. Obrazu nemám co vytknout, barevná reprodukce je velice věrná a ač se může někomu zdát, že barvy jsou vyměklé, taková byla již kopie v kinech a evidentně se jedná o záměr. Tmavé scény jsou zvládnuty nadstandardně dobře a nic se v nich neztrácí, zato denní scény vypadají mírně zakrytě a i zrnitě, ale to je jen malý nedostatek, téměř nepostřehnutelný.
„Zvláštní materiály“ Bonusová sekce sice není zrovna přecpaná k prasknutí a je vidět, že se Dreamworks o své animované filmy a jejich výbavu nestará tolik jako Pixar, ale místo kvantity zde máme kvalitu, což se tak často nevídá, a kvalitu otitulkovanou! Komentář Parka s Boxem není určen menším divákům, které by stejně nezajímal, ale lidem, které WaG fascinoval z čistě žánrového hlediska a naplňování dané atmosféry, čili nečekejte žádné zábavné historky z natáčení. Jejich komentář si můžete vyslechnout i k 13 minutám vystřižených či alternativních scén, z nichž nejvíce zaujme jistě alternativní, mírně rozvinutý úvod a různé verze závěrečného vyústění mezi Wallacem a lady T., zbytek tvoří komické ústřižky, bez nichž se děj bez větších problémů obejde. Což ale neznamená, že takové Wallaceovky countryové písničky jednak nejsou vtipné a dobře vypointované samy o sobě a melodii v nich není návyková, jenom se dál neposunuje film z naratologického hlediska.
Když pominu sekci upoutávek, z nichž převážná většina jsou preview na jiné filmy společnosti od Příběhu žraloka po Nanny McPhee (překvapí akorát interaktivní ukázka na DVD hru WaG), zbývají již jen dokumenty a menší galerie obrázků, kreseb a fotek z natáčení. 20minutový film o filmu Historie WaG nám opravdu detailně představuje tyhle hrdiny oblíbené po celém světě a dává tak neseznámenému divákovi potřebné informace, které mu chybí, od inspirací pro samotné postavy až k prvním oscarovým kraťasům k dabováním po celém světě a práci na WaG celovečerním filmu. 13minutový Pohled do zákulisí je tradičním filmem o filmu, kde se všichni, tentokrát ale zaslouženě, chválí a představují nám příběh filmu a postavy s tím, že se ke slovu dostanou i herečtí představitelé (zajímavé jsou v tomto případě pohledy do dabovacího studia). 8minutový Jeden den ve studiu Aardman představí postupně všechny fáze práce na kulisách a výrobě postav zábavnou formou, 3minutový Jak se dělá králík je zaměřen čistě na výrobu jednoho plastelínového králíka, roztomilého to „hrdinu“ filmu. No a zmíněné Rodinné album je sbírka fotek z natáčení, nádherných kreseb k filmu či plakátů z filmu a jiných jinak nepostřehnutelných detailů.
DVD-Rom výbava Nesmím zapomenout na DWK, DreamWorks Kid, sekce určená dětem, která by se měla sestávat z her, avšak je to ve většině případů zaplácnutí místa, protože bonus Vytvořte si králíka je rozkouskouvaná pasáž z dokumentu Jak se dělá králík, Hlodobrana – Jednotka rychlého nasazení je jediná, tříkolová hra, kde se chytají králíci za pomocí čísel a odměnou bude tajný kód k otevření dvd-rom části disku. Jak být v pohodě podle V.Q.? je deníček s ukázkami z filmu, navíc nepřeložený, tudíž nic zajímavého, a Jak mít styl podle lady Tottingtonové je oblékací hra pro ty nejmenší. Paradoxní je, že sekce pro děti s hrami a různým dalším nijak přínosným materiálem není titulkovaná a přeložená, i když, animovaný film bez dabingu… DVD-Rom sekce poté nakonec skrývá odkazy na oficiální stránky studia a filmu, několik tisknutelných aktivit od kalendářů po masky přes puzzle a další.
Závěr: V tomto případě je výběr ryze na Vás, film je kinematografický zázrak a disk k němu je adekvátní, i když by mohl být jistě lepší. Pokud máte malé děti, kterým se film líbil, jistě zamrzí absence dabingu, na druhou stranu je WaG přece jenom pro starší a odrostlejší diváky, kteří si dovedou vychutnat rozmanitý humor, takže i když je Mrtvá nevěsta lepší co po bonusové stránce, ač si na ni budeme muset ještě malou chvíli počkat (recenze by měla být příští týden, pokud se zadaří), WaG je nejen nejlepším animovaným filmem minulého roku, ale i nejlepším filmem vůbec… minimálně minulého roku. :-)
FILM: 1(0)0/10 DVD: 7/10