Bryan Singer dal vale psychologické drobnokresbě hrdinů s politickými a sociálními problémy v temných komiskových adaptacích X-Men a splnil si dlouholetý sen natočením zčásti předělávky, zčásti pokračování původních dvou Supermanů od Donnera/Lestera ze 70. a 80. let.

FILM: Každý kdo by čekal nějaké to polidštění komiksové ikony a hlavně velkolepý akční spektákl, ten vůbec nejdražší, bude zákonitě zklamán, protože Bryan Singer na rozdíl od Petera Jacksona a jeho King Konga zná míru a ví, že ke klasice se musí přistupovat jak s velkou láskou a zanícením, aby na výsledném projektu bylo vidět jak srdce, tak i duše, i s pokorou a hlavně porozuměním. Pojmout nového Supermana jako romantický velkofilm je velice odvážný tah, který by se nevyplatil jenom tak někomu, kdyby se ten někdo – v tomto případě Singer – neobklopil kvalitními scénáristy. V tomto případě to byli jeho staří známí z X-Menů Michael Dougherty a Dan Hartus - se smyslem pro sebeuvědomělost („Lexi, ten dům je tak starý, proč se sem vracíme?“), jemné nuansy postav a schopností inteligentně vést i vypointovat čistě požitkářský dialog („No tak, řekni to…“), kteří obohatili ryze pohádkový rámec vyprávění o několik překvapivě funkčních a osvěžujících prvků (proč v romantickém vztahu fandit Supermanovi? ad.). 


Superman je kýčovitý, schématický a idealisticky naivní, na druhou stranu vyčítat mu něco takového by bylo samo o sobě velice hloupé, když výše zmíněné prvky jsou pro něj charakteristické a jedná se v tomto případě o klad. Pokud jsme se v Donnerově a Lesterově filmu dozvěděli něco o Kentovi/Supermanovi a podstatná část filmu byla věnována jeho vztahu s Lois Laneovou, kterou miluje, ovšem ona miluje pouze Supermana a Clarka bere jenom jako takového hodného nekňubu z práce, Singer se soustředí v Superman se vrací hlavně na titulní postavu Supermana, o kterém se jako diváci dozvídáme, že, slovy Lexe Luthora, „bohové jsou opláštěnkovaní a velice sobečtí hrdinové, kteří si létají kolem v modrém trikotu a nechtějí se o svou dovednost/schopnost podělit“. Superman je ve filmu líčen jako ikona, jenž je sice mnohými obdivována pro své schopnosti a to, jak s nimi zachází, ale rozhodně není symbolem pravých (amerických) hodnot: nejdřív musí zemřít, nebo při nejlepším skončit na jistý čas v kómatu, aby se mohl znovu zrodit jako lepší a chápající „člověk“ (podobný osud potkal v letošním roce i jiné dva „akční“ hrdiny, Ethana Hunta a Jamese Bonda).      
Singer má navíc cit pro vystižení doby a rozhodně není manýristický, jak mu mnozí neoprávněně vytýkají. Poklidné, dialogové či romantické pasáže zde střídají ty ohromné akční či heroicky záměrně přepjaté, neopájí se rozmáchlými lokacemi, pouze tam, kde v původním Supermanovi byl dlouhatánský nájezd, zde je obkroužení téhož. Superman se vrací je film, který jako kdyby k nám přišel z konce 70., popř. začátku 80. let, ve kterých je jasně definované dobro a zlo, jednotlivé stylistické prvky filmu nejsou špiněny a temporytmus snímku je vyrovnaný (s tím měl hlavně veliké problémy megaloman Peter Jackson), pouze záporáci mohou dělat něco ryze tak zlého a odsouzeníhodného, jako je zapálení si cigarety či snad dokonce doutníku!
Samozřejmě ale v tomto případě bude velkou měrou rozhodovat váš vztah k původním prvním dvěma dílům Supermana, protože Singer vzdává hold opravdu ve velkém, což je patrné už od úvodních titulků filmů věrně napodobujících originál a také častých hudebních citací či komických variací slavného a notoricky známého supermanovského motivu. Nebojí se ale také v některých případech přitlačit na pilu a jít na doraz, ždímat z diváka emoce, až to není fér – to když ikonu zabíjí a poprvé se ve filmu, i když na malý moment, objeví krev: v tom případě překonává i vyvedenou a památnou scénu z druhého Supermana, v němž Clark Kent zbavený svých supermanovských schopností doslova ochutnává svou vlastní krev.   
Nejlepší na novém Supermanovi je ale to, že funguje perfektně i samostatně bez znalosti původních filmů… a když Superman Lois říká, že svět potřebuje spasitele, protože ho lidstvo denně volá a že bude vždy na blízku, je to jeden z těch magických filmových momentů, ve kterém je patrné, že filmu Superman se vrací nechybí duše, srdce a i znatelný autorský otisk.  
DVD: Jak už to tak bývá, jednodisková verze, na které je pouze samotný film s možností anglického originálu a českého dabingu spolu s pouze českými a anglickými titulky, je určená pouze do půjčoven a dvoudisková, na který je k vidění hlavně téměř tříhodinový masivní dokument o pre-produkci a produkci Supermana, je pro prodej. Absence většího množství vystřižených scén a DTS stopy ale dávají tušit tomu, že dvoudisková edice Superman se vrací není poslední. 


Superman se vrací je přepsán ve 2.40:1 anamorfním widescreenu, který je – jak se na hollywoodský blockbuster sluší a patří – kvalitní a detailní, s dobře zvládnutou barevnou paletou a až přílišně tmavě podanými temnými pasážemi, bez zrn či výrazných rušivých efektů, pokud člověk pomine nepříjemné dropty kolem některých objektů. Zvuku ale není nic co vyčítat, tedy aspoň tomu originálnímu.
Prostorový mix je naprosto úžasný a pocítit to dají již úvodní titulky, které definují dva nejsilnější prvky zvuku – brilantní zvukové efekty a výraznou hudbu. Jestli se k tomu připočtou ještě krystalicky čisté dialogy a povedená práce subwooferu, máme tady aspiranta na označení „nejlepší zvuk na DVD“ v tomto roce. Český dabing se sice co do technického provedení povedl, to ale bohužel nemohu říct o obsazení jednotlivých postů, kdy zvlášť Písařík jako ústřední Clark Kent/Superman byl hodně velká trefa vedle.  
Těžištěm druhého disku je, jak jsem se již zmínil výše, téměř tříhodinový celovečerní dokument Requiem za Krypton: Jak se točil film Superman se vrací, který si je možné pustit v celku, anebo po částech (je jich celkem pět, přičemž třetí je ještě rozčleněna na 3 menší tématické celky: 1: Tajné počátky a první problémy: Krystalizující se Superman, 2. Krystalizace: Vytváření Supermana, 3. Neodolatelná přitažlivost domů na pláži: Jak se točilo – Superman na farmě, Superman ve městě, Superman v nesnázích, 4. Lexovo hobby: Jak ohrozit Supermana, 5. Superman v dálkovém balení). Dokument, stylově otevřený tak, jako tomu bylo u původních Supermanů, nám dá nahlédnout s minimem mluvících hlav a s maximem záběrů z natáčení do přípravných prací s psaním scénáře po výběr herců až k jejich líčení a okostýmování stejně jako na technické záležitosti, od volby kamery a typu filmu po stavbu kulis a řešení natáčení složitých trikových sekvencí. Všichni milovníci produkčních deníků si přijdou bezpochyby na své.
Dále je tu 11 vystřižených scén, které je opět možné přehrát buď zvlášť (jedná se o menší rozšíření událostí na farmě, ve výsledku nic podstatného, ale potěší), anebo všechny dohromady (celkem mají čtvrthodinu, není k nim bohužel komentář a zamrzí, že jich není víc – vzhledem k tomu, jak se Singer v rozhovorech dušoval, co vše musel vystřihnout a zkrátit). Upoutávky jsou tentokrát tři, jedna kratší, druhá delší a třetí na hru. Opět platí, že je možné přehrát si je všechny (o celkové délce čtyř a půl minuty). Bonusy uzavírá krátký dokumentární pohled o digitální úpravě archivních záběrů s Marlonem Brandem pod názvem Vzkříšení Jor-Ela (možná některým z vás nebude neznámý, putoval i po internetu).   Závěr: Nový Superman je opravdu „mnohem víc než super“, jak je napsáno na zadní straně obalu. Osobně považuji Superman se vrací za jeden z nejinteligentnějších letošních blockbusterů uvedených v létě, který se hrdě může řadit mezi perfektní podívané MI:III a Miami Vice, ale chápu, že ne úplně všem se asi bude zamlouvat – zvláště ne těm, kteří více inklinují k postmodernímu megalomanství Jacksonova ražení a neradí vzpomínají na staré dobré filmové časy. DVD provedení v dvoudiskové podobě by se toho dalo docela dost vyčítat co se týče bonusové výbavy, od malého počtu vystřižených scén po absenci jakékoliv galerie či komentáře u filmu. Ale s přihlédnutím na vyčerpávající dokument pro jednou dám přednost kvalitě před kvantitou, a to platí i o samotném filmu.
FILM: 10/10 DVD:  10/10