První česká filmová groteska (akorát kýčovitě kolorovaná), která je inzerovaná jako film pro masy a o masách, se snaží kritizovat skřítkovský komplex, když jím zrovna sama trpí, a stavbou na zvukové složce upomíná na grotesky Jacquese Tatiho, ale "chaplinovskou"sociálně-kritickou výpovědní hodnotu o "návratu k přírodě" devalvuje užitím triků trikových mistrů ze studia Mirage a jistou samoúčelností scén.

FILM: Skřítek je nepřímé pokračování Vorlova předchozího, idylicky naivního a kazatelsky ubíjejícího nediváckého filmu, "lyrické komedii se zpěvy" Cesta z města - a nevyváženého dokumentu Z města cesta, z nichž se vyloupla jako ve správném spin-offu velice zajímavá rodinka Bolka Polívky a Evy Holubové, přičemž se z vesnice odstěhovali do města zjevně za lepší prací (matka pracuje v hypermarketu, otec v masokombinátu, syn-vegetarián se na řezníka učí a dcera má problémy ve škole).
Pokud Vorel pokračuje vedlejšími postavami a zasazuje je do pozic těch hlavních, je nutné poznamenat, že svou poetikou, která je jaksi českým filmům cizí, protože jsou uzavřeny do vlastních jmen a vypravěčsky hladivé struktury, se vrací k Pražské pětce, povídce Směr Karlštejn, kde si on sám dokonce zahrál skřítka ve zvukové grotesce, či "rytmikálu" Kouř s taktéž zvláštními vztahy. Na to nabaluje ale nové téma, se kterým jsme se u něj v jeho tvorbě doposud nesetkali, a to "býložraveckou agitku" tak nefunkční, až jsem si při sledování dal porci chutného masíčka s knedlíky :-P, a mírnou sociální kritiku, protože otec Ludva v poněkud strnulém a nijakém podání Bolka Polívky je své manželce nevěrný. Což tvůrce zabíjí natahovanou délkou a schématičností scén atrakcí, kdy lidi, které by měl Skřítek hlavně oslovit "a změnit k lepšímu", film nepochopí a nic jim nedá (přestože tak činí bez kazatelství), a ty poučenější pobaví svými přesnými postřehy a vkusným náhledem, ale rozčeří hladinu tím, že není přímo jasné, co se jistými scénami a hlavně použitím zvuků snaží říct a film s minimálním příběhem, který by stačil tak maximálně na dvě epizody dvacetiminutového seriálu, natahuje do závratných délek a činí tak snímek nudným a nezáživným (zaujme sice napoprvé klipová estetika a funkční snímání scén na skateboardu, ale napotřetí ukazování téhož již nutně štve a dává nehezký pocit, že se nějak film musel natáhnout do celovečerní stopáže).


Když jsem u té kritiky, je nutné zmínit, že se ani nevyhnul hlavnímu problému českých filmů, a to "známých ksichtů", jejichž variace pořád na totéž je natolik iritující, že si vlastně divák uvědomí, že Eva Holubová a Tomáš Vorel ml. jsou ve svých polohách bravurní a dávají rozměr jinak ploše napsaným a hlavně po celou dobu neměnným postavám (obsazení Šteindlera, Hanáka, Marhoula a dalších je již takový "kamarádčofský" folklór), jenže hrát slapstickovou komedii do rovin vulgárnosti a trapného-hrubozrnného humoru (prdící skřítek, vymačkávání akné) pořád dokola nejde, když chybí další a další kolize krom oné špatně vystavěné nevěry. Ale abych jen nevypadal jako masožrout vedle vegetariánského skřítka, který trochu lacině dává najevo, pro koho je určen (komedie pro masy a o masách se odehrává v masokombinátu), musím přiznat, že od Pražské pětky a Kouře se jedná o Vorlův nejlepší třetí film po poněkud neuspokojivém Kamenném mostě a Cestě z města/Z města cesta.
Je škoda, že tvůrce, který vždy zůstávál svůj a hlavně věrný tomu, co se snaží svými filmy říkat, sklouznul k "syndromu českých filmů", kdy místo řádně propečeného masíčka na poli české filmové tvorby nabízí pouhou mrkev a celer s příměsí cibule, která nezabírá tak, jak by zrovna správně měla, a zanechává místo jízlivého kousance do vlastních řad pouze pachuť a zápach nevyužitého, ovšem na poli českého filmu velice chvályhodného potenciálu. I když Skřítek jakožto český film více než kdy jindy potřebuje pevnou ruku dramaturga, který by řekl, že hudba Macháčkovy kapely Mig 21 je po čase monotématická (a snaží se být i vážná, což ji trestuhodně nevychází) a  kritika se svrhla k nechtěné reklamě. Mít Skřítek více nejednoznačných a působivých scén jako ta s rozpohybovanou fotkou v peněžence a k skvěle zvládnutému vnitřními rytmu i nějaký ten "drajv" a lepší tempo v druhé polovině filmu, výsledná známka dole pod recenzí by byla jistě vyšší. Ve výsledku je tak Skřítek film neprávem se krčící mezi jinými českými pokusy, který byste rozhodně pro jeho rozporuplnost, tajemnost a hlavně nekonvenčnost neměli přehlídnout, ale zároveň k němu byli shovívaví, protože záměr je velice dobrý, ovšem provedení vcelku nedostačující.
DVD: Skřítek je již v pořadí druhým českým filmem, který byl vydán na DVOU DISCÍCH (nikoli třetím, jak se mylně někdy uvádí - Horem pádem mělo sice druhý disk, ale tam byl akorát film v jiných technických parametrech), kdy první patřil samotnému filmu a nějakým těm drobnostem jako trailer, a druhý je čistě vyhrazen bonusovým materiálům (tím prvním byl Marhoulův Mazaný Filip). Nutno ale podotknout, že na rozdíl od prvního českého dvou-diskového titulu šel Skřítek i v dvou-diskovém provedení do půjčoven, což je na jednu stranu dobře pro lidi, které zajímají bonusy a Skřítka by si asi samostatně nekoupili, ale na druhou stranu je to nelogický tah vůči chronickým vypalovačům, což si chudý český film rozhodně nezaslouží. Přičemž je nutné podotknout, že odstraněním zbytečné šesti-kanálové stopy s přehnaným bit-ratem by se bonusy vlezly určitě na disk první, bonusově skoro holý (upoutávka a skryté bonusy - záběry/fotografie z premiéry pomocí digitálního fotoaparátu), a divák tak na dvou discích dostává něco míň, než by si zasloužil, když se podívá na takovou bonusově dokonalou Pražskou 5 (s porovnáním s jinými českými tituly, nikoli samozřejmě těmi zahraničními).  


OBRAZu a ZVUKu vlastně není co jednoduše vytknout, obojí si zaslouží známku nejvyšší. A není se ani čemu divit, když pro samotný film je vyhrazen jeden celý dvouvrstvý disk, kde nyní nenajdeme žádné titulky, protože to není opravdu potřeba (u druhého disku to ovšem zamrzí pro zahraniční diváky, kteří nemluví vůbec česky - aspoň ty anglické být mohly). Zvuk je skvěle rozmixován, hudba skupiny MIG 21 řádně dynamická a všechny zvuky a skřeky tak dobře rozložená do místnosti, že jsem měl až při poslechu samotném pocit, že slyším jasně artikulovaná slova. Skřítek je navíc film, který byl stejně jako Mazaný Filip či i Star Wars digitálně upravován v počítači a každý záběr prošel proměnnou, a to je převedeno na disk dokonale, bez menších vad a problémů, s dokonalou a nic nezahalující černou barvou, hustě sytými a až těžce koukatelnými barvami, jen obraz působí někdy až moc rozmazaně, což byl zjevně tvůrčí záměr, ale ve výsledku poněkud nešťastný.  
Jednotlivá MENU stejně jako grafické provedení samotného OBALU disků je velice jednoduše řešeno, záměrně, aby to vypadalo jako návrat ke klasice, což se prostě povedlo, protože v jednoduchosti je síla a krása a je to evidentní už na jednotlivých menu, podbarvených hudbou kapely, s jednou barvou a vždy jednou postavou z filmu. To se nejvtipněji projevuje na varování o kopírováni, kdy se objevuje text, který "jakoby" píše policista v podání Jana Krause (mj. disk je speciálně chráněn proti kopírování novou metodou, s jakou jste se mohli setkat už u disků s Pulp Fiction, Jackie Brown, Million Dollar Baby apod.)
Po vložení druhého disku do mechaniky Vašeho počítače se objeví internetová stránka filmu s rozhraním pro DVD-ROM, kde nenaleznete jen obligátní pozadí na plochu a nějaké ty obrázky z filmu v přívětivém rozlišení (i když to taky), ale spoustu dalších zajímavých materiálů, které se povětšinou sestávají z velké fůry textových materiálů, ať již se jedná o kompletní scénář filmu na celých 45 stránkách, doplněný o režisérovy poznatky a popisky,  nascannované články o filmu z různých periodik, o celkovém počtu 13 (a nejedná se vždy jen o recenze, jak jsou bonusy nazvány, ale i o materiál o tricích a o rozhovory), 7 dalších poznatků z deníčku režiséra (nebo něco na ten způsob) doplněných o náčrtky skřítka a jiné havěti, a to vše krom obligátního presskitu s údaji o filmu i s rozhovory spolu s velice zajímavým textem od samotného režiséra, významně nazvaném Zpovědí. Již na tomto materiálu je zjevné, že buď musíte mít smýšlení stejné jako režisér a tvůrci kolem, aby se Vám přídavné materiály líbily, nebo mít rád jednoduše řádně narcistní bonusy.


Na BONUSOVÉM DISKU se skví jako hlavní doplňky tři dokumenty s hodně nevyrovnanou kvalitou (doplňkem jim je skrytý bonus se záběry z castingových zkoušek, dlouhý 12 minut) , které mají při společném součtu něco kolem jedné hodiny a mám dojem, že až na jeden byly všechny uvedeny u nás v televizi. Klasický propagační film o filmu je typická dvanáctiminutovka se záběry z natáčení a rozhovory s tvůrci, o poznání lepší a zajímavější je stejný prostor věnovaný trikům studia Mirage ve druhém, skoro dvacetiminutovém dokumentu Kouzla Skřítka, kde se nejdříve podíváme na to, jak se dělaly záběry, u nichž jsme neměli poznat, že prošly nějakou dodatečnou úpravou (skřítek na praseti, pád syna z okna apod.) a vymazávání lanek, poté samozřejmě i na scény, kdy je trikový zásah jasný a předem patrný (vlastně všechny halucinační scény, od krávy po prase s lidskými obličeji). Dokumentem "provází" herečka Eva Holubová, která má z českých aktérek jedny z největších prsou vůbec (dle svého tvrzení hned vedle Vilmy Cibulkové). Třetí poslední dokument Vorel lesní má již svou délkou blíže k půlhodině a je určen hlavně lidem, kteří jsou naladěni na stejnou vlnovou délku jako tvůrce, který se zde zpovídá ze své lásky k přírodě. Ty ostatní určitě potěší záběry z jeho raných filmů, z nichž většina je k sehnání na digitálním nosiči.  
Nechybí ani série fotek, v hlavním menu rozdělená na "Fotogalerie", což je dvouminutová slideshow fotosek - záběrů z natáčení a převážně z filmu, statická "Fotografie z kostýmních zkoušek" s 53 fotkami (vždy je jich povícero na jedné straně a týkají se hlavně hlavních rolí) a 10 "Návrhů plakátu", kde se nakonec dají nalézt i ty nepoužité.
Nepoužité scény o celkové délce skoro tři minuty jsou buď "vatou" a jednoduše "nadbytečnou výplní", která musela ven (další jízda na skateboardu apod.), alternativní verze několika scén (převážně těch s učitelem) a vystřižené scény, které jsou opravdu velice silná káva a jistě vypadly kvůli klasifikaci filmu. Důvody se bohužel nedozvíme, protože chybí jakýkoliv komentář či text vysvětlující nepoužití záběrů ve výsledné podobě filmu. Klipy nabízí dva videoklipy k filmu, které je možné si přehrát i společně najednou, regulérní je ovšem pouze ten druhý "Tančím" s hudbou skupiny MIG 21 a textem a zpěvem od Jiřího Macháčka, protože ten první s hudbou a textem i "zpěvem" Tomáše Vorla by mohl být klidně jedním z nepoužitých scén upoutávek na film. Nechybí ani "Filmografie" se suchým výčtem filmů pro hlavní představitele a samotného tvůrce a 4 "Upoutávky" po deseti, dvaceti, čtyřiceti a šedesáti sekundách, jež si lze pustit naráz.
Závěr: K samotné koupi bych spíše pro milovníky poetiky Tomáše Vorla doporučoval jeho Pražskou 5, kde je v bonusových materiálech více zábavných a zajímavých vzpomínek přesně ve stylu humoru divadle Sklep, protože Skřítka nemohu s čistým svědomím doporučit, i když (nebo právě proto?) je to film na disku, který neurazí, ale ani nenadchne.
FILM: 7/10 DVD:  8/10