Film, který získal ocenění jako nejlepší snímek minulého roku díky hlasováním redaktorů serveru Kinema.sk (na kterém se, milí paranoici, právě nacházíte), se nyní v reprezentativní podobě dostává i k nám a vy se tak můžete přesvědčit, jestli se shodujete s názorem redakce...

FILM: David Cronenberg v dokumentárním filmu o hororech American Nightmare, který je jako bonusový materiál k sehnání na polské verzi Romerova debutu Night of the Living Dead, prohlásil, že nehodlá filtrovat své myšlenky nikdy v žádném případě a že se snaží poukázat na to, že věci mohou být nebezpečné a úžasné zároveň, odpuzující i přitažlivé-krásné. Spousta lidí tvrdí, že Cronenberg od dob svých nespoutaných, z dramaturgického hlediska nezvládnutých filmů se spoustou odboček vedoucích nikam strašně vyměkl a točí divácky přijatelná a nijak kontroverzní díla. Zde je ale nutné na tomto místě recenze opět se odvolat k jednomu z prohlášení Cronenberga, které zaznělo v „Cronenberg on Cronenberg“ v roce 1997 o tom, že má rád klasické filmy 60. a 70. let od Feliniho či Bergmana proto, že člověk vstoupil do jejich světa, který byl film od filmu provázanější. Pokud se dal tedy třeba Cronenbergův eXistenZ, asi jeho poslední výstřední počin, vnímat jako persifláž (stylová nápodoba, podtrhávající to špatné a komické na předobrazu) či pastiš (stylová nápodoba, snažící se přesáhnout kvalit svého předobrazu) jeho Videodromu. Otázkou ale potom zůstává, na co navazují Dějiny násilí, které spíše dle původního názvu filmu – History of Violence – odkazují na násilnou minulost hlavní postavy?
Možná proti sobě poštvu některého hororového fanouška následujícím prohlášením, ale Dějiny násilí mají právě nejblíže svým podáním k jeho prvotinám Shivers, Rabid či Brood, které pojednávaly také o nákaze jinou, subverzivní (podvratnou) ideologií, a odehrávaly se na velice malém prostoru. Ale co se tématiky týká, Dějiny se přibližují umírněnému cronenbergovskému dílu Pavouk, které pojednává o stárnutí a schizofrenie hlavního hrdiny se odráží i na syžetu filmu, o následujícím krátkém filmu Kamera ani nemluvě. Dějiny násilí, ač spojené s jinými Cronenbergovými filmy a působící jako další kapitola v jedné knize cronenbergovského universa, se liší a snad i pro někoho ční svou unikátní a vytříbenou prací s žánrem. Je to podobný výsměch hodnotám, hledáním něčeho, co nikdy nemohlo a ani nemůže být, upnutí se na jednu věc, která víc bere, než dá, jako tomu bylo u jeho snad necyničtějšího filmu Crash, ve kterém se taktéž vysmívá jistým americkým hodnotám a obsesím. A stejně jako v Crash, i zde je nejvíce diskutovaný onen závěr, z kterého by Freud neměl radost už kvůli tomu, co kdysi napsal o rodině a jednání matek, a také díky tomu, že jsou Dějiny násilí jeden velký paradox co se týče výstavby a práce s formou v rámci narativu jako takového.


Dějiny jsou hlavně poučeným dílem vyzrálého tvůrce, který neodbíhá, nezavádí, ale svádí, sice na špatnou cestu, ale cestu, z které je možnost se vrátit, přičemž na recenzovaném snímku je nevzrušivější fakt, že se dá vykládat různými způsoby, přičemž ani jeden bych neoznačil za chybný. Budu se věnovat pouze práci s žánrem, formální stránkou a narativem a tím, jak Cronenberg pracuje se svými stálými tématy a to, co filmem říká, ať již se bude jednat o dědičnost v chování a násilných činech či manipulovatelnost médií a nebo rozpad rodiny, nechám čistě na vás. David bere westernovou postavu, která jako kdyby vypadla z neowesternových podívaných Sergia Leoneho, na kterého mj. režisér několikrát sofistikovaně poukazuje a odkazuje výstavbou scény, prací s kamerou a okázalostí hudby, a uvrhává onu postavu do čistě gangsterského světa, těžícího z klasických filmů noir.
DVD: Recenze nejnovějšího filmu Davida Cronenberga, který se svými Dějinami násilí vrací na výsluní, je vzhledem k rozsahu disku i přesto, že se jedná o jednodiskové provedení, pro větší přehlednost rozčleněna na jednotlivé sekce, což by mělo usnadnit orientaci v textu...
Obraz: 1.85:1 Dějiny násilí jsou přepsány na DVD v anamorfním widescreenu 1.85:1 a nezaznamenal jsem žádné znaky nečistost či dokonce škrábanců, barevná paleta je dobrá a to platí i pro prosluněné a záměrně přeexponované záběry, tmavé scény jsou kvalitní a slušně znatelné, avšak sem tam se objeví nějaké to zrno.
Zvuk: DD 5.1 EX anglicky, DD 5.1 maďarský a český Obrazová a zvuková složka se drží v nadprůměru, body akorát ubírá český dabing, který je na rozdíl od originálního znění jenom v Dolby Digital 5.1 bez dalšího rozšíření a oproti původní stopě je překvapivě nevýrazný a výběr hlasů u hlavních představitelů není zrovna dvakrát nejlepší. Anglický originál není také nijak zvlášť průrazný, ovšem zvukové efekty jako výstřely či lámání kostí fungují dokonale a díky nim máte pocit prostorovosti, to platí i o hudbě Howarda Shorea, díky níž ožije najednou basák.
Titulky: Česká podpora je téměř absolutní, od obalu po menu až k dabingu u filmu a českým titulkům u skoro všech bonusů vyjma audiokomentáře režiséra a upoutávky na film. I přes nepřesný překlad History of Violence jako Dějiny násilí, ač se jedná ve skutečnosti spíše o Násilnou (či Násilnickou) minulost, je překlad nadprůměrný a nevšiml jsem si žádných výrazných gramatických nepřesností či stylistických chyb. Titulky k filmu měl také na starost František Fuka, takže se není ani čemu divit, až na drobnou nepřesnost ohledně záměny vyloučení/suspendace na několik dní ze školy na pouhé „po škole“.
Menu: Menu v originálním jazyce mezi jazyky zcela chybí (ovšem skrývá se hned pod několika, zjevně se jedná pouze o výběr titulků k bonusům), zato máme možnost zvolit menu v různých jazycích, mezi nimiž nechybí ani ten český. Jednoduše graficky řešená a stylová přehledná menu jsou podbarvena decentní hudbou a akorát zamrzí chybějící menu s výběrem kapitol u středometrážního filmu o filmu. U anglických verzí menu je zajímavé, že nás nejdřív uvítá decentní animované intro a bonusová nabídka se s přibývajícím časem s písmem natáčí víc doprava či v případě hlavního menu rozmazává.


Bonusy: Násilné chování; Scéna 44 (vyřazená scéna); Odstranění scény 44; Dějiny násilí: Verze pro USA vs. mezinárodní verze; Příliš komerční pro Cannes; Komentář režiséra Davida Cronenberga; Upoutávka.
Už audiokomentář samotného režiséra Davida Cronenberga je dobrým důvodem pro každého fanouška k zakoupení disku a v tomto případě je potěšující, že i když je o Davidovi všeobecně známo, že svým filmům moc nerozumí, jak o něm jednou prohlásil Martin Scorsese (a David mu dal později za pravdu), dokáže svým zajímavým vyprávěním zaujmout každého, koho zajímají informace o postavách a významu jednotlivých scén. Někdo může být sice zklamaný, pokud očekával zábavné povídání o natáčení a nikoli popis scén, ale pokud vás zajímá žánrové a (psycho)analytické čtení a několik technických informací (převážně o hudbě a kameře i nasvícení) spolu s informacemi o vystřižených scénách a změnách ve scénáři, bude to váš šálek kávy. Audiokomentář bohužel jako jediný bonus nemá české a ani slovenské titulky.
Následuje víc jak hodinu trvající film o filmu (rozdělený do 8 kapitol) Násilné chování, v kterém uvidíte spoustu záběrů z natáčení, přičemž je kladen zvláštní důraz na všech 8 násilných scén ve filmu + úvodní pasáže, a oživující rozhovory s herci a tvůrci. Nejdříve jsou nám představeni stálí spolupracovníci Davida Cronenberga a poté se přes několik vysvětlujících vsuvek o pozadí vzniku filmu a adaptaci komiksu dostáváme k natáčení jednotlivých scén, které může být pro někoho sice nudné kvůli své „techničnosti“, ale na druhou stranu ony rozhovory na place o způsobu natočení a významu scén opravdu stojí za to. Navíc se s audiokomentářem dubluje velice málo informací a dojde zde i na zábavné a odlehčující pasáže ohledně rybího dne či stříhání režiséra apod. Velice komplexní a vyčerpávající dokument, který se jenom tak nevídá, je opatřen kvalitními českými titulky. Další dokument Odstranění scény 44 má pouze osm minut a je velice netradiční, protože dokumentů o vyřazených scénách moc není – samotnou vyřazenou scénu si můžete prohlédnou samostatně buď s komentářem režiséra a nebo bez, o celkové délce dvě a půl minuty s tím, že ji rámují černobílé pasáže scén, které se ve filmu objevily a mezi které měla patřit. Jedná se o snovou scénu, v níž figurují Viggo Mortensen a Ed Harris s tím, že byla vyřazena hlavně kvůli tomu, že se jedná o jedinou snovou scénu ve filmu a narušovala by tak vyprávění, plus obsahuje odkaz na režisérovu předchozí práci, čehož se chtěl protentokrát Cronenberg vystříhat. V dokumentu se podíváte na to, jak se daná scéna natáčela a jak se připravovaly masky a dělaly efekty jednoho krvavého a morbidního efektu.
Dějiny násilí: Verze pro USA vs. mezinárodní verze je minutu a půl trvající srovnání dvou scén filmu s úvodem režiséra, které musely být pro Spojené státy „zjemněny“ – nejednalo se o jejich zkrácení či vystřižení, ale „pouze“ o ubrání krve a regulace její intenzity. Protože se nejednalo o jejich zkrácení, Cronenberg se rozhodl, že je zbytečné dávat na disk obě verze a my máme tu možnost se těšit z oné brutálnější, mezinárodní.
Pokud někomu ve filmu o filmu chyběla pasáž o přijetí díla, jistě se mu bude zamlouvat devítiminutový „videodeník“ Příliš komerční pro Cannes, kde byly Dějiny násilí poprvé promítnuty kritikům i širší divácké veřejnosti a uvidíme tak, jak se dolaďoval obraz a zvuk i promenádu po slavném červeném koberci a některé jistě pobaví vzhled Viggo Mortensena s dlouhým knírkem a účesem i oblečením ala 70. léta. Uvidíme i záblesky z tiskovek s režisérem a zaslechneme několik opravdu zajímavých názorů o tom, jak k tématu přistupoval. Nakonec ale všechno dobře dopadlo a Dějiny násilí byly nominované na Zlatou palmu. Bonusy uzavírá upoutávka na film samotný, která stejně jako komentář není titulkována do žádného jazyka. Malým plusem jistě je, že zde nenajdeme v poslední době tolik rozšířené upoutávky na jiné filmy před vstupem do menu či jako samostatnou složku v něm. Samotnou upoutávku však nedoporučuji zhlédnout před filmem, pokud jste ho ještě neviděli, protože toho prozrazuje až moc.
Skryté bonusy: Pokud zavítáte do menu bonusových materiálů, můžete narazit i na tři skryté materiály, které sice nejsou nijak zvlášť dlouhé a nepřesahují délku jedné minuty, ale jsou zábavné samy o sobě. Označíte-li „Komentář režiséra Davida Cronenberga“ a kliknete doleva, zobrazí se symbol ryby, po jejímž zpřístupnění uvidíte 46s scénu, která vám prozradí, co znamená „spát s rybami“. Jestli najedete na „Dějiny násilí: Verze pro USA vs. mezinárodní verze“ a zmáčknete tlačítko doprava, objeví se symbol svíčky ukrývající 20s video z oslavy narozenin herce přímo na place. Pokud stejný postup zopakujete, ale označíte „Scéna 44 (vyřazená scéna)“, pod krvavým cákancem je k nalezení 39s vyjádření Eda Harrise o tom, komu je ten film určen. Všechny skryté bonusy jsou bohužel bez jakékoliv titulkové podpory.
Balení: Po grafické stránce se český obal od toho zahraničního („akčnější“ R1 verze) nijak výrazně neliší až na absentující nápis „New Line Platinum Series“ a nahrazením pochvalných citací ze zámořských kritik těmi českými. Disk je v klasické plastové krabičce.
Srovnání: Dějiny násilí k nám přichází pouze na jediné placce díky společnosti Warner Bros., což ale rozhodně není důvod k tesknění, protože svou výbavou jsou srovnatelné se zahraničními verzemi a rozšiřují tak malý počet filmů Davida Cronenberga na DVD, které jsou u nás k sehnání. Díky Levným knihám jsme se dočkali vydání Pavouka s českou podporou (dabing i titulky), kterého nikdy oficiálně kvůli malým tržbám v kinech distributor HCE nedovezl, a Videodromu, česky otitulkované verze taktéž dovezené ze zahraničí, protože jí český vydavatel Universal nikdy oficiálně nedistribuoval. Za příznivou cenu je k sehnání i kontroverzní Crash v cenzurované i necenzurované verzi od Vapetu. Po delší době se u nás objevily i manstreamovější kousky režiséra od Bontonu v podobě Mouchy (avšak jednodiskové a po bonusové stránce téměř holé vydání) a eXistenZ, jenž byl k sehnání na zahraničních e-shopech s českými titulky. DVD Dějiny násilí je počeštěnou verzí „New Line Platinum Series“ edice, které nikdy neoplývaly velkým množstvím bonusů, ale vždy u nich bylo zaručeno, že byla informační hodnota vysoká a zde tomu není jinak.
Závěr: Cronenberg ve své nejlepší formě, který zapracovává své motivy v rámci mainstreamového filmu, se k nám dostává na silně nadprůměrném disku, který je díky komentáři a filmu o filmu splněným snem všech jeho fanoušků. Jasná koupě, pro ostatní neznalé je vypůjčení nutností.