A znovu po měsíci jsme zde s pravidelnou (o bodové hodnocení obohacenou) náloží malých recenzí velkých titulů, kterých by bylo škoda, kdybyste je nechali v půjčovně či prodejně jenom tak ležet a nepodívali jste se jim pořádně do obalu, co se skrývá na tom kulatém nesmyslu. Dnešní nabídka je opravdu atraktivní (i když zde naleznete jenom polovinu titulů oproti minule a předminule) a týdenní zpoždění snad díky ní omluvíte a na“ revandž“ vezměte alespoň to, že vás v závěru této dosud neměnné rubriky čeká snad milé překvapení.

A teď již k jednotlivým titulům, stačí si jen vybrat: poměrně opožděně vánoční podívanou Roberta Zemeckise Polární expres, klasický carpentrovský horor Mlha, Chowova geniální parodie neznající obdoby Kung-fu mela, opak k hyperpozitivní a kýčovité Jeunetově Amélii z Montmartu Delikatesy a nesmí chybět hongkongská klasika Killer…      


KILLER: Nevím už kdo to kdy a kde napsal či prohlásil, ale je již odvěkou pravdou, že fanoušci tvorby Johna Woo se dělí na „hardboiled-ovce“ a „killer-ovce“, přičemž hned zprvu přiznávám, že i když bych ohodnotil Killera maximální možnou známkou, spadám do oné první jmenované skupiny z důvodů, které uvedu níže. Popisovat příběh tak notoricky známého a kultovního akčního filmu je snad u nás naprosto zbytečné a navíc pokud o něm víte co nejmíň, tím lépe pro vás, protože si Killera ve vší své neočekávatlenosti vychutnáte ještě více. Vlastně se dá napsat, že pokud Kulka v hlavě byla remakem a variací na Woovy milované americké filmy (muzikál a válečný film) s klasickými americkými žánry jako West Side Story a Lovec jelenů, Killer si hodně vypůjčuje z Mellvilova Samuraje – a hlavní hrdina, který také začne něco cítit ke zpěvačce a tím se naruší jeho vnitřní kodex, neskončí zrovna dobře, což podtrhuje jenom nehollywoodský a emocionálně těžko zvládatelný závěr. Killer je filmem Johna Woo, který má opět dokonale zrežírované akční scény, zvyklé zvát „krvavý balet“, s bezchybnou choreografií a překvapivě sebejistou a přehlednou režií při přestřelce více mužů, homoerotický náboj je zde nepřehlédnutelný a Woo asi v Killerovi zachází nejdál (pokud nepočítám jeho americkou tvorbu a válečný opus Kod Navajo) a hlavně se příběh soustřeďuje na hlavní postavy.
K nim je nutné poznamenat, že  „chemie“ mezi nimi funguje tak, jak má a Chow-Yun Fat je zde ještě větší drsňák než v Hard-Boiled a každý mu musí po opětovném zhlédnutí Killera odpustit jeho americké paskvily, protože způsob, jakým je snímán, ho staví do pozice boha. Zdánlivě povrchní, ale do důkladu promyšlené kamerové jízdy, při nichž se buď fetišizují zbraně anebo stírá hranice mezi Dobrem a Zlem tak, jak ho většinou chápeme a vnímáme,  povyšují tenhle film o třídu výš od ostatních podobě laděných bijáků. Lidský náboj i přes silný cynismus hlavních hrdinů a schopnost Wooa zabydlet filmový svět postavami a učinit ho uvěřitelným, ho činí nejlepším akčním režisérem všech dob, který sice nepřekoná své předobrazy v podobě Cimina či Peckinpaha, ale pro Killera, jeho druhý (pro někoho však první) nejlepší Johnův film je příznačné to co pro filmy francouzské nové vlny, když si bere od jednoho z nich – je pročištěn od všelijakých zbytečností a vedlejších nadbytečných línií.
A na závěr ještě to slíbené odůvodnění, proč je pro mě Hard-boiled lepší – sice si z něj stejně jako z Killera pamatuji převážně akční scény, ale braková estetizace násilí a comicsové pozérství mě v Hard-boiled dostávalo více a i když bych bez problémů vyčetl mému oblíbenému Woovi laciné ždímání emocí, musím přiznat, že na mě rozpor mezi dobrem a zlem - tedy promiňte, Dobrem a Zlem, - zapůsobil více v H-B než v Killerovi. 10/10
DVD: Protože se jedná o v podstatě stěžejní titul „vlajkové lodi“ (a hodně záslužné!) společnosti MagicBox při vydávání hongkongských legend na DVD v originálním znění a s českým dabingem  k tomu navrch, dlouhou se spekulovalo na diskuzních fórech a všude možně jinde, v jakém provedení se k nám v pravdě kultovní Killer dostane, když v zahraničí vyšla speciální edice a že by to chtělo něco víc po bonusové stránce než jen fotogalerii a upoutávky na ostatní filmy z edice. Zahraniční vydání nabízí sérii rozhovorů, unikátní vystřižené scény, komentář experta na asijskou kinematografii Baye Logana a tradiční upoutávky, naše vydání postrádá akorát ten komentář, i když zamrzí, že si expert na asijskou kinematografii (teď nemluvím o Adrianovi :-)) Václav Rybář nedal tu práci a nesetkáme se zde alespoň s komentářem textovým, jako tomu bylo třeba u Vězení v plamenech.
Killer tak nabízí dobrou hodinu česky titulkovaných bonusových materiálů, kdy nekvalitních 5 minut vystřižených scén, nabízejících jen obměny scén stávajících, můžete přeskočit a vrhnout se rovnou na sérii 3 rozhovorů od Sally Yeoh (hovoří hlavně o své kariéře), Kennetha Sanga (o kulturních změnách) a kameramana Petera Paua (mluví o technice snímání), z nichž každý má dobrých 15 minut. Po obrazové a zvukové stránce se jedná o nadprůměrný disk, protože je zde jednak originální zvuková stopa v dolby digital 5.1, která má perfektně srozumitelné dialogy, výbušnou akci, což pocítíte hlavně na práci subwooferu a závěr filmu si tak budete chtít pouštět pořád a pořád, i když po zvukové stránce se Killer nemůže rovnat hollywoodským blockbusterům. Obraz, netradičně v 1.78:1, má skvěle zvládnutý kontrast, což je vzhledem k barevnosti u tohoto filmu důležité, tmavé scény mají dobrou viditelnost a měkčení je u tak „starého“ filmu zbytečné vytýkat. Po všech stránkách nadprůměrně odvedená práce, pro fanoušky Johna Woo nutná koupě a pro ty ostatní alespoň maximální doporučení pro vypůjčení, aby se přesvědčili, jestli spadají do kategorie „hard-boileovců“ či „killerovců“. 7/10
MLHA: Minule jsem recenzoval hned dvě „carpenterovky“ – Oni žijí/Jsou mezi námi! a Útěk z New Yorku –, teď se k nám dostává vedle Věci a Halloweenu jeho snad nejznámější a také nejkvalitnější hororový kousek, i když se nemůžu zbavit dojmu, že je to jenom kvůli chystanému remaku, který se dle prvních zpráv moc nepovedl a i když údajně vsází na atmosféru a ne na přehlídku vyhřezlých vnitřností, jedná se jenom o lacinou lekačku bez špetky logiky a valného smyslu. Než se tedy vypravíte do kina na remake, můžete se podívat, jak je na tom originál (či si vzkřísit paměť a přesvědčit se, že Mlha opravdu nezestárla jako většina Carpyho filmů). Příběh je prostý, jak to u podobných „béček“ osmdesátých let bývá: duchové utopených námořníků se po 100 letech vrací do městečka, aby pomstili svou smrt.
Nechybí potřebné ingredience jako vřískající a mužskému oku lahodící Jamie Lee Curtisová a spousta atmosféry, protože se člověk bojí vždy nejvíc toho, co není vidět. Navíc na Mlze je i po letech příjemné to, že nedělá z potenciálních diváků hlupáky a nic jim nevysvětluje prostřednictvím vedlejších šílených postav či náhodných přeživších, ale nechá zapojit jejich fantazii, čímž činí film ještě působivějším. Carpenter pro Mlhu opět složil hudbu jako ke každému svému filmu a i když jeho vybrnkávání je postupem času monotématické, působí i po letech. Sice zde není tak dokonale gradovaná a hustá atmosféra jako v Halloweenu a psychologie postav je prokreslená na úrovni povídek žáků základní školy, přesto se ale Mlha může i přes nudnější pasáže řadit směle k Halloweenu, Věci a Útěku z New Yorku. 10/10
DVD: Po bonusové stránce je Mlha zklamáním, protože vedle Útěku z New Yorku je zatím nejslaběji vybavenou „carpenterovkou“ sehnatelnou na našem trhu a legendární Věc asi zůstane po bonusové stránce nedosažitelná i pro ostatní tituly (pokud u nás někdo nevydá dvoudiskovou verzi Halloweenu a Velkých nesnází v Malé Číně – sehnatelných mj. v zahraničí delší dobu s českou podporou). Za pozornost tu stojí akorát půlhodinový, nově natočený dokument „Příběhy z Mlhy“, který zaujme popisem fáze produkce a překvapí zjištěním, že hodně scén bylo přetočeno, protože nefungovaly, byly směšné anebo nudné. Z archivních důvodů může někoho zaujmout „prodloužená upoutávka s výpověďmi herců a tvůrců“, čili dobový sedmiminutový film o filmu při uvedení Mlhy do kin a zbytek tvoří trailer a teaser i několik biografií pro „ústřední trojku“ – Carpentera, Curtisovou a Leighovou. Nepřehlédněte však poslední a snad i nejlepší bonusový materiál, který se ukrývá v nastavení zvuku – komentář režiséra a producentky. Sice na rozdíl od zbylých bonusů nemá české titulky, ale na druhou stranu je plný informací, i když poněkud v nezáživném tempu podávaných.
O zvuku je nutné vědět jenom to, že se upmix z mona do prostorového formátu podařil a i když Mlha nemá nijak výraznou zvukovou složku, zvukové efekty dělají své. Obraz je na tom stejně dobře, i když dost často zrní, ale důležité je, že v nočních scénách se vůbec nic neztrácí. Pravým Carpenterovým fanouškům české vydání Mlhy ke koupi doporučit nemohu, protože chybí bonusy ze zahraniční edice v podobě plakátů, nepodařených scén a dalších „drobností“, takže zbývá jen doufat, že vyjde nějaký „Carpenter box“ s Mlhou, Věcí, Oni žijí a Útěkem z New Yorku. 7/10


KUNG-FU MELA: Druhý film Stephena Chowa, na asijském kontinentu velice populárního lidového komika proslaveného díky „žánru“ mou-lei-tau („nesmyslu“), který se k nám dostává do distribuce a v tomto případě i na rozdíl od Shaolin Socceru do kin, je prvotřídní ukázkou toho, jak by se asi měla dělat pořádná pocta a parodie v jednom (a zároveň ukázka toho, jak by se správné DVD nemělo dělat, ale o tom níže). Na příběhu to vlastně nesejde stejně jako na samotných postavách, takže vám bude muset stačit, že se jedná o odvěký boj mezi Sekýrníky a zbytkem města na počátku 40. let 20. století, kdy Stehen Chow hraje zprvu nesympatickou postavu, která se snaží dostat do gangu všelijak, ale pokaždé se jí to nezdaří i díky svému hromotlukovi a pomocníkovi a strhne se to v ohromnou bitvu. Dodávat to, že se samozřejmě zamiluje do dívky, které kdysi pomohl v dětství a že prozře je naprosto zbytečné, protože tahle zápletka je tam zbytečně implantovaná a nemůžu se zbavit dojmu, že by bez ní to filmu slušelo lépe, protože většina zamilovaných scén  jenom brzdí zbytečně tempo filmu a onen závěrečný přerod je snad i díky „délce“ filmu nevěrohodný.
Kung-fu mela je hlavně úžasná jízda, která se nezastaví vůbec před ničím a hodně staví na tělesném humoru a parodických situací známých amerických klasických i nových filmů, které sice nespadají do celkového kontextu díla, ale valící se krev ala Osvícení či lízátko nahrazující slavné poupě z Občana Kanea pobaví zaručeně vždycky. Je také velice zajímavé sledovat, pokud znáte hongkongské klasiky z konce 80. let a začátku 90., kdy se kun-fu i díky Jackie Chanovi a Yuen-Woo Pingovi nebralo tak vážně, jak se zde střetává digitální kinematografie s tou klasickou a ono to překvapivě všechno funguje a navíc zjevné parodie na Matrix Relaoded a Revolutions jsou zde ještě vypiplanější a snad i lepší i přes několikanásobně menší rozpočet. Nevím moc dobře, jak nezasvěceným humor Stephena Chowa popsat a nejraději bych jim doporučil lepší, protože vyváženější a hlavně delší, i když ne tak dobře vygradovaný předchozí Chowův počin Shaolin Soccer, ale pokud milujete klasické kreslené „večerníkové“ grotesky s Road Runnerem a baví vás slapstickový humor a máte rádi komiku nonsensu, Kung-fu mela bude pro vás jedním z vrcholných zážitků roku. Na to vezměte Yuen-Woo Pinga!   10/10
DVD: A dostáváme se k prvnímu DVD, na které je bohužel třeba nadávat, ale pokud se člověk podívá, jaká distribuční firma za ním stojí, není se ani čemu vlastně divit. Obal Kung-fu mely je opravdu hezky graficky řešen a slibuje plno bonusů, že by vydání mohlo bez větších problémů být označeno za „speciální edici“, ale co je opravdu speciálního je to, že bonusy nejsou vůbec otitulkovány ani do češtiny, bohužel ani zde nenajdete titulky anglické. Pokud neovládáte němčinu, která je nepochopitelně u bonusů zastoupena, přijdete o čtyřicetiminutový, dle způsobu podání velice humorný film o filmu zabírající se hlavně vizuálními efekty, o vystřižené a nepodařené scény a hlavně komentář tvůrců, který se zdá hodně zábavný a se spoustou informací, ale pro lidi nemluvící nekantonsky je úplně na… Bonton, zábava do vaší domácnosti. Jediným „uživatelsky“ přístupným materiálem krom série plakátů a upoutávek či spotů na samotný film je tu pouze 20minutový rozhovor Stephena Chowa s Ricem Myersem, odborníkem na HK kinematografii, který je celý v angličtině a i Chowovi je docela dobře rozumět. Kvalitně saturovaný obraz a úžasně našlapaný zvuk je sice extratřídou v každém ohledu, ale když už je tu český dabing, na rozdíl od ostatních stop je pouze stereo, čili sražené zvukové efekty na minimum a co nejvíce slyšitelných dialogů, které jsou díky nadabování hrozné – jak výběrem herců, tak tím, že zabíjí úplně všechny slovní vtipy. Za tohle by si zasloužil někdo vyloženě přes držku… 4/10
DELIKATESY: Když jsem se kriticky vyjadřoval k opěvovaným Jeunetovým pozdním dílům, schytal jsem to vždy v diskuzích pod samotným článkem, ale teď konečně mají i ostatní možnost okusit toho „jediného a pravého“ Jeuneta tak, jak si ho většina fanoušků černého humoru zamilovala a hyperpozitivní kýč Amélie z Montmartru považovali za zradu ideálů. Samozřejmě zde nechybí „bizarní“ optika snímání, která by se dala přiblížit snad jen pomocí našeho českého filmu Juraje Herze Spalovač mrtvol díky optice „rybí oko“, kdy jsou tváře pokroucené a zrůdné. Jeunet si nikdy nevybíral typické krasavce a vždy u něj herci museli mít nějakou fyzickou vadu či zvláštnost, což jeho debut, který natočil spolu s Marcem Carem splňuje do posledního bodíku. Ale Delikatesy jsou hlavně úchvatné díky vizuální stránce a žánrové hravosti, na níž měl velký podíl trikař Pitof, který později natočil postpostmoderní francouzský biják Fantom Paříže a působil jako vrchní trikař u Jeunetova Vetřelce: Vzkříšení. I na malé ploše jednoho baráčku to jde si precizně vyhrát s barevným laděním filmu a takový rozdíl mezi stoky pod bytem a koupelkou v závěru činí Delikatesy opulentním snímkem, z kterého tryskají nápady a nejedná se jenom o manýru jako v případě Příliš dlouhých zásnub, což byla pouze sázka na jistotu, která se zdařila tak napůl.
Příběh je veskrze banální a ani tak o něj nejde, přestože je ale háv filmu velice temný a komika drsná i pro toho nejzarytějšího cynika, v jádru se jedná o milostnou romanci, akorát trochu pokroucenou. Děj se odehrává v postapoklyptickém období, kdy lidé strádají masa a jeho dodávku zaručuje jenom jeden jediný barák, ale je zde podezření, že to maso není zvířecí, ale naopak lidské, protože nájemníků podivně ubývá. Ale je možné, že se to všechno nějak vyřeší a hlavní postavy stejně jako divák dojdou očistce, pokud ovšem v závěru přijde klaun. I přes všemožná úmrtí a násilí či sex ve filmu obsažený bych se nezdráhal označit Delikatesy za pohádku, protože i pohádky byly přece drsné a trochu moralizovaly, a v tom případě by Delikatesy rozhodně měly nejblíže k Červené karkulce. Delikatesy, surrealistická podívaná mísící komedii s hororem okořeněnou romancí a černým humorem, má vlastně všechno co Amélie (včetně Jeunetova dvorního herce Pinona, který selhal akorát ve Vetřelci: Vzkříšení), ale je určena lidem, kteří nenosí růžové brýle. So, enjoy!
Ještě by se na závěr slušelo doplnit, že Delikatesy obdržely 4 prestižní francouzské ceny César , které dostatečně vypovídají o práci lidí, kteří se na filmu podíleli: jedná se o ceny za střih (nezapomenutelná montáž soulože v posteli a práce obyvatelů domu), výpravu (o které jsem se zmiňoval výše), nejlepší scénář (který je paradoxně nejslabším článkem díla) a nej. debutantskou práci. Mezi dalšími nominacemi stojí za pozornost hudba, kostýmy a zvuk. 10/10
DVD: Z bonusových materiálů čítající komentář režiséra, 7 krátkých upoutávek, biografie a filmografie, film o filmu a záběry z archivu režiséra si užijete pouze biografie a filmografie psané česky, pokud nejste frankofilové. Další velice kvalitní film, který má naneštěstí na starost nejhorší distribuční společnost Bonton, který by si člověk klidně i rád pořídil, ale přes výslednou nekvalitu mu bude stačit pirátská kopie pro vlastní potřebu, protože do „nepodarku“ rozhodně není dobré vrážet peníze. Jistě jste již pochopili, že Delikatesy mají úplně stejný problém jako výše recenzovaná Kung-fu mela, totiž neotitulkované bonusy – a tentokrát ani německými titulky, prostě vůbec. Nabízí se otázka, proč bonusy na disku jsou, když by stačilo ono hezky animované menu a film by měl alespoň vyšší bitrate(a popravdě by ho díky zrnitosti a průměrným záběrům v nočních scénách potřeboval).
Překvapivě chybí český dabing, což jenom odráží to, jak se Bonton o takhle kvalitní tituly stará (prosím, ať už ti břídilové nevydávají nic kvalitního), na druhou stranu je zde ale francouzský originál v dts (na obalu neuvedený, ale to je u nich standardem, lživý obal), tudíž si vychutnáte všechny ty bizarní zvukové efekty, táhlé a obtížně poslouchatelné smyčce i skřeky a hluky v téhle postmoderní grotesce, kde se setkává Buster  Keaton s Jacquesem Tatim. České titulky mají velice zajímavou stylistiku a po gramatické stránce sem tam ulítne čárka či se objeví menší hrubka, ale nic neodpustitelného či do očí bijícího. Jenom škoda, že s diskem, s kterým si dal někdo tolik na práci, což jde vidět na perfektně odvedeném menu, nelze zacházet v recenzi mírně, když z bonusů si člověk užije maximálně upoutávky na jiné filmy distributora (King Kong, Útěk z NY, Clifhanger, Rudé horko, Highlander..) a 13 minutový zajímavý dokument přijde stejně jako osmi minutové záběry z archivu režiséra (kostýmy, zkoušky herců apod.) vniveč. Tohle je rovnou na kastraci, „přesdržka“ nestačí…
A když Bonton nezprostředkoval žádné zajímavé informace o filmu či je aspoň nedokázal dát do srozumitelné podoby, snad nepohrdnete na závěr mini-recenze Delikates několika zajímavostem: jedná se o remake filmu z roku 1957 Delikatesní delikatesy, Jeuneta napadla zápletka točící se kolem kanibalizmu, když seděl v americké restauraci, jedl jejich jídlo a říkal si, že chutná jako člověčina, navíc k realizaci ho dokopala i jeho tehdejší přítelkyně, která mu nasadila brouka do hlavy, protože bydleli v druhém patře nad obchodníkem s masem a ten každé ráno v 7 hodin chystal maso a Jeunet slyšel sekání nožů a kvílení prasat. V tu se jednou ztratili jejich sousedi a přítelkyně mu řekla, že to bere po dveřích a teď budou na řadě oni.  2/10


POLÁRNÍ EXPRES: I když je sice po Vánocích, u koho ještě neopadl vánoční splín, může si nadělit jako trochu zpožděný vánoční dárek další kouzelnou vyprávěnku mistrovského vypravěče Roberta Zemeckise, která na rozdíl od jeho předchozích filmů a hlavně spoluprací s Tomem Hanksem (Forrest Gump, Trosečník) poněkud drhne v závěru. Polární express, film natočený podle knihy van Alsburgha, vznikal metodou Motion Capture (zachycení hereckého výkonu díky speciálním bodům, které má na obleku a následné převedení do počítačové podoby) a rozhodně působí věrohodně a tvůrci tak díky ní mohli převést svou fantazii na plátno přesně tak, jak si vysnili a jak jim dovolila útlá předloha. Tom Hanks hraje celkem 5 rolí s tím, že je sice zřetelné, koho si zahrál (malý chlapec, tulák, průvodčí, Santa…), ale každou postavu dokázal od té předchozí a i následující odlišit od sebe a je to hlavně on a jeho temperament, který ten film ženou první hodinu do předu jako dobře promazaný vlak i přesto, že peripetie na/ve/pod/vedle vlaku jsou uměle nastavované a postavy nejsou moc dobře prokreslené a každý z hrdinů má sloužit dítěti pro jednoduché ztotožnění a v závěru i k přehnanému a hlavně překotnému moralizování.
Závěr velice krátkého filmu je sice sám o sobě kouzelný a na někoho může působit lépe než ona první akční část, ale je rozhodně nejproblematičtější: drhne tam tempo, všechno je najednou moc kýčovité a urážející fantazii každého dospělého a i pro děti, pokud nejsou nejmenší, to bude nuda, i když samotné poselství filmu o tom, že nemáme přestat věřit – je moc hezké. Robert Zemeckis točil sice neskutečně manipulativní pitomosti, ale ty fungovaly jako celek, nepůsobily jako reklama na jednu doručovací firmu, takže pokud bych měl volit, pustím si raději „polo-animovaného“ Králíka Rogera, jemuž nechybí jak melancholický nádech a sentiment, ale i ztřeštěnost a spousta výjimečných nápadů, které jsou díky animaci převedeny do vtipné podoby, a působivosti, ne naopak jako u Polárního expressu.  7/10
DVD: Polární expres u nás vychází jednak na dvou discích, i když by se vše vlezlo na jeden (obdobně jako u Karlíka a továrny na čokoládu), druhak ve sběratelském balení, které o polovinu dražší obsahuje těžítko a vláček, což byl pro mnohé jistě hezký vánoční dárek. První disk je věnován pouze filmu a nachází se na něm minimum bonusů (texty a upoutávka), čili obraz a zvuk je na vysoké úrovni – u obrazu opadla nutné digitalizace a vše je převáděno již z digitálního zdroje, tudíž je nejvyšší možná kvalita zaručena: barvy jsou teplé a zářivé, tmavé scény se neztrácejí a o zrnu či kostičkování nemůže být řeč. Zvuková složka je také velice působivá a scény jako příjezd vlaku či písně rozhýbají okenní tabulky, což ale neznamená, že by byly dialogy nějak v pozadí a hudba by byla nevýrazná, právě naopak. 
S tím se dostáváme na druhý disk, který sice slibuje spoustu bonusů plných informací, ale děti se chtějí hlavně bavit a to také dostanou, od her po velice jednoduché a dětskému vnímání přizpůsobené dokumenty o náročné technice, které dospělým vůbec nic nepřinesou. V tomto ohledu vyhrává stále Karlík a továrna na čokoládu, který má i zajímavé bonusy pro dospělé alespoň svým podáním, navíc nemá chyby v překladu, protože hned první dokument „Vypadáš povědomě“ nese v českém menu anglický název „You look familiar“. Jedná se vlastně o představení Toma Hankse a všech jeho rolí ve filmu, které ztvárnil, s povídáním o tom, jak je od sebe rozlišil a jak jednotlivé charaktery pojal. Platná jízdenka, která nám nejdřív za pomocí dvou dětských herců představí vše v rychlosti a poté nám rozprostře menu s tématicky zaměřenými dokumenty o tricích, hudbě, kameře a kostýmech, se dá považovat za náhradu filmu o filmu. Když jsem v začátku naťuknul onu authoringovou nepovedenost druhého disku, platí to i o dalším bonusu nazvaném Josh Groban zpívá řecky, což je záznam jeho koncertu z Řecka, kdy zpívá ústřední píseň filmu (anglicky). Pod Opravdovou inspirací se skrývá dokument o autorovi předlohy, který je ale na živu, takže nic mýtotvorného jako u Karlíka. Zbytek je již výplň v podobě přidané písně, která ale není zcela dokončená a obsahuje zasvěcený úvod, dvou her určeným dětem, ale s kterými se potrápí i dospělí plus krátký dokument Sněhoví andělé, v němž tvůrci a herci řeknou, které že Vánoce byly pro ně ty nejlepší. 7/10
A na závěr ono slíbené, snad milé překvapení – protože  se DVD mini-recenze čím dál tím rozrůstaly a já nechtěl nějaké filmy ošidit, protože by si to nezasloužily, rozhodnul jsem se, že se bude jednat o dvouměsíčník, který využije toho volného místa na konci a bude se věnovat i titulům, na které by se jinak ani v mini-recenzích nedostalo.
Jedním z takových titulů je „válečná komedie“ Guy X – Neznámý vojín s Jasonem „ten, jenž píchal jablkový koláč“ Biggsem, který se snaží vymanit z této škatulky seč může a ukazuje, že je nejen dobrým komikem, ale i kvalitním dramatickým hercem (Allenovo Cokoliv) – a v Neznámém vojínovi dokáže obě polohy střídat bez znatelnosti nějakých násilných přechodů či křečovitosti. Dokonce to není jeho postava, která zprostředkovává humor v tomhle jinak smutném a potemnělém filmu pojednávajícím o paranoie v dobách Studené války, ale Sean Tucker, který prozáří úplně každou scénu, ve které se objeví. Chemie mezi Biggsem a Nataschou McElhone funguje na výbornou a Michael Ironside to zálibou v deformitách už značně přehání… 
I když žánrové zařazení u tohoto filmu může mást, je nutné si uvědomit, že komedie může být hořká a válečný film nejen plný výbuchů, ale také úředních omylů, zevlování vojáků a nudy, která je záměrem tvůrců. Atmosféru navíc dotváří dobové plakáty třeba na Carpenterovy filmy či předělávky hororových klasik a zamrzí, že se debutujícímu režisérovi v druhé polovině rozpadl film pod rukama, za což může buď má neznalost předlohy, nebo to, že první polovina filmu se pro někoho nezáživně vleče, thrillerové pasáže nepříliš fungují a závěr je příliš zbrklý na to, aby ho divák vstřebal napoprvé. Je jenom škoda, že ho na digitálních nosičích distribuuje taková firma jako Intersonic, která krom povinných bonusů jako fotogalerie a upoutávky nabízí jen průměrný dabing, originální nevýraznou zvukovou stopu, zrnitý obraz a titulky plné gramatických a stylistických chyb, že je velice obtížné samotný film sledovat. Pokud máte ale chuť na sice jednoduše charakterově prokreslenou, ale přesto velice slušnou válečnou satiru v rámci mezí ala Hlava 22 či M*A*S*H*, Guy X – Neznámy´vojín je správná volba! 
Na druhou stranu nechápu, proč vychází sice kvalitní romantické italské komedie, jako například Recept na lásku, které se brzy dočkají amerického remaku s Catherine Zetou-Jonesovou, v dobách, kdy nemají šanci nikoho oslovit a jejich uvedení na trh je tak velice nešťastné. Navíc romance odehrávající se většinu času v kuchyni postrádá pořádnou šťávu a v realistických scénách se dobře uvařený pokrm špatně vstřebává kvůli velkému nánosu klišé. Naštěstí je zde odzbrojující komika s kořenkami pověšenými proklatě nízko a ústřední herecká dvojice, které to na plátno spolu sekne, stejně jako atraktivním lokacím a překvapivě nehollywoodskému vyústění, podanému stravitelně. Dvd provedení odpovídá divácké atraktivitě filmu, sestávající se z minimálního počtu zamilovaných dvojic vypůjčivsí si romanci „pro přestárlé“ a rodičů chodících do půjčovny zrovna pro tyhle tituly: mezi bonusy fotografie a upoutávka spolu s upoutávkami na další tituly společnosti, obraz a zvuk nevybočující z průměru, což platí i o samotném, slušně odvedeném dabingu.
A aby jste věděli, na co se těšit v dalších mini-recenzích, které – pokud to vyjde – budou na webu již jenom týden po těchhle (nejlépe však zároveň), věřte, že bratři Farrelyovi, kteří kdysi natočili Blbý a blbější a Něco na té Mary je, se pustili do modly „herních“ knih – Fotbalové horečky Nicka Hornbyho - ve svém za tím posledním filmu Fanaticky zamilován; dále na biografické snímky od v tématu „zběhlých“ tvůrců – Kinsey a Legendy z Dogtownu a nesmí chybět i horory a znovu nějaké ty tituly na závěr, v tomto případě trochu Asie a pokračování průměrných filmů (Síť 2.0., Ledové ostří).