Po krátké době jsme zde opět s nepravidelnou porcí recenzí DVD, na které se ve velkých recenzích nedostalo z několika různých důvodů, ať již se jedná o jejich nezajímavost, či výslednou spornou kvalitu. A protože jsem minule začal s novým trendem recenzovat po distribučních firmách, budu s tím pokračovat i tentokrát, v tomto případě s Bontonem.

Abych se přiznal, pro mě osobně je Bonton nejhorší distribuční společnost, jaká existuje, když pominu takové neschopné fušery jako Intersonic, pro které slovo gramatika či stylistika je zjevně sprosté slovo. Bonton jako jediná z distribučních firem prodává své disky výrazně nad cenu a rýžuje z kupujících po většině případů jenom peníze za převážně neadekvátně provedený titul. Když se to tak vezme, přejímají většinu podkladů ze zahraničí a jediným jejich úkolem je přidat a disk nejlépe kvalitní dabing a obstojné titulky, což je dost u nich právě sporné, protože booklety snad překládá stroj, některé bonusy jsou tak přeložené, že z nich člověk nepochytí podstatu, o gramatických chybách a celkové nesrozumitelnosti nemluvě – nebo bonusy nemají titulky vůbec, v tom „horším“ případě. Ale aby to hned na úvod nevypadalo, že jsem proti Bontonům nějak zaměřený, i přesto, že jsem doslova úpěl, když začal právě „on“ distribuovat Universal, věřte, že budu v následujícím hodnocení snad co nejvíce objektivní. 


BIG LEBOWSKI: A když jsem u toho doznávání, musím poznamenat, že Big Lebowski bratrské dvojice  Coenových je můj nejoblíbenější film od nich, protože jsem nikdy netrpěl na jejich artovější tvorbu, i když genialitu skvěle zkonstruovaného světa Farga či mrazivou působivost a dechberoucnost jejich debutu Zbytečná krutost nehodlám popírat. Spousta lidí, i kritiků, tvrdí, že je Big Lebowski oslavou nic nedělání a prostě zevlování, s čímž už ze zásady nesouhlasím, protože pokud je ten film o něčem, tak – podobně jako Jackie Brownová – o vytrhnutí z letargie. Big Lebowski nemá zajímavé postavy v pravém slova smyslu, není ani nijak zvlášť dobře vyprávěn, ale jde o tu samotnou podstatu, kterou chtějí samotní Coenovi dosáhnout – tematizaci času, prostoru, vyprávění a převážně postav. Lebowski, Dude, je výjimečný hrdina noirového světa, který uvíznul tak nějak v 60. letech, přičemž se ale krajina a vše kolem něj nezastavilo, ale pokračovalo dál až do let 90., kdy válčí Irák s Kuvajtem a americky´prezident hlásí, že tohle už nelze tolerovat. Coenovi si propůjčují několik proslovů vševědoucího vypravěče z knih Raymonda Chandlera, ale kdo by jim to měl za zlé, když pracují v celém filmu s chandlerovským, ničím zvlášť výjimečných a racionálně uvažujícím hrdinou, a jen potvrzují celou dobu svou tezi – život je jako bowlingová koule a člověk je kuželka. (Jediná z postav, ve skvostném podání Steva Buscemiho, zemře hned poté, resp. krátce poté, co poprvé netrefí všech deset kuželek.) Velice významné je to, jak používají střih – Fargo je pomalé, nikoli ve smyslu nudné, ale pouze líně plynoucí, a střih záleží na působivosti záběru; oproti tomu je Big Lebowski stříhán na jednotlivé záběry, jejich montáž, či v lepším případě – hudbu, velice vhodně zvolenou. Big Lebowski není o hlupákovi v hlavní roli, který přišel ke štěstí a ani nevěděl jak, ale hlavně o tom, že ne každý nepracující je hlupák a nebo hloupý, a v celém filmu jde o přetvářku – v tašce nejsou peníze, ale „pochcávačky“, milovaná unesená žena nebyla unesena a málokdo ji má v lásce, titulní milionář tak nějak není při penězích – a mezi tím vším stojí on, Dude Lebowski, který má jednu jednou „práci“ – sport: kuželky  A nad tím vším stojí postava neznámého Cizince, evidentně westernové postavy, který jen potvrzuje, že se nemělo jednat o postmoderní koláž jednotlivých různých motivů, ale o velice důslednou poctu všemu možnému, v jedné ze dvou snových sekvencí i animovaným, obskurním filmům Buksby Bersleyho. 10/10
DVD: Big Lebowski distribuuje „za zaniklý Universal“ společnost Bonton a splácí tak velký dluh z minulosti, i když tato speciální edice nedopadla moc slavně a krom necelé půlhodiny bonusových materiálů nenabízí nic navíc, plus legendární český dabing je zde nový, protože je v dolby digital 5.1 – na konverzační komedii trochu zbytečně. Ale odlišností si všimne jen velice dobře cvičené ucho, to samé platí o obrazu, kde se dá zahlédnout několik zrn a mírné neostrosti spolu s vybledlými barvami, ale to nemá cenu vyčítat u ne zrovna nejnovějšího filmu. Bolusový materiál tvoří mystifikační rozhovor, půlhodinový film o filmu, v němž se vyzpovídají režiséři spolu s herci, ale převážnou část jeho stopáže tvoří záběry z filmu, a dodatečné bonusy jako upoutávka, fotogalerie z filmu a natáčení a produkční notes, opakující to, co již bylo zmíněno ve filmu o filmu. To vše bez českých titulků, a úvodní menu bez hudby, trvající skoro minutu, je něco „zvláštního“. 6/10
ŠTĚSTÍ: Pro mě osobně Štěstí demonstruje naprosto všechno, co je špatně na současném českém filmu, od jistoty při obsazování v obdobných rolích již tolik osvědčených herců, neustálý příklon k české nové vlně, kterou prostě nejde vzkřísit, a podbízivost diváků. Štěstí nedokládá tezi, že každý ho může najít (štěstí), ale to, že ho najdou jenom velice hloupí a nepřizpůsobiví lidé, uprostřed polorozpadlého baráku, v kterém se prohání zvířectvo všeho druhu. Vše, co je nějak abnormální, je podáváno jako zcela běžné a ničím výjimečné, pokud je nějaká postava trpí psychickou chorobou, je to natolik explicitně zdůrazněno, že se podceňuje samotný divák filmu. Herci o tom nejsou o nic lépe, i když pořád z toho vyvázli lépe než samotný režisér Bohdan Sláma, už z toho důvodu, že Liška bude nadosmrti ten jednoduší, Vilhelmová ta chápavá a zmítaná osudem, ale ve skutečnosti chudá děvečka toužící po vytyčeném cíli, a Geislerová umí ztvárnit jen excentrické postavy, a to dost nedůvěryhodně, že se z nich stanou pouhé figurky. Bohdan Sláma po nekonzistentních, ale přesto uvěřitelných filmů natočil snímek, který až otravně pošilhává po všech možných oceněních a není dělán pro diváky, ale pro různé porotce rozdávající etické ceny – humanismus je zde představován ve scénách, které se snaží působit spontánně, ale zatímco to v Divokých včelách fungovalo bez větších problémů, zde to nejde, nejen kvůli vědomí dlouhé doby vzniku, ale celkové konstrukci, která nefunguje, nezapadá do sebe a při nejlepším nudí. 5/10
DVD: Jako kdyby to tvůrci očekávali disk je vybaven celou hodinou bonusových materiálů, které jsou všechny zajímavé, od studentského filmu Bohdana Slámy, na kterém se dají vysledovat jisté stopy s jeho pozdější tvorbou (hlavně ohledně mužských postav) po film o filmu režiséra vynikajícího Sentimentu, v kterém je zachycena geneze vzniku a jednotlivých postav na place, handrkování o jejich pojetí a další zajímavosti, které v jiných dokumentech jsou přehlíženy – neprávem. Fotogalerie a údaje o hercích a tvůrcích je spíše do počtu stejně jako upoutávka a jiné televizní spoty, o to zajímavější je ale rozhovor s režisérem, v němž je znát jeho postoj a přístup k filmu prostřednictvím nedůvtipných otázek, záznam předávání cen na festivalu v San Sebastianu a celá půlhodina vystřižených scén, jež byly vystřiženy oprávněně pro svou didaktičnost a tezovitost. Obraz je neostrý, plný zrn a různých nečistot, ale jednalo se zjevně o záměr, tudíž to neberte jako výtku, ale poznámku, a k české stopě, umně pracující se zvukovými kanály, je nutné přičíst k dobru komentář pro nevidomé. 7/10


ZNÁ JI JAKO SVÉ BOTY: Dráha režiséra Curtise Hansona je sestupná, po vynikajícím kriminálním dramatu L.A. – Přísně tajné, přišla rapperské záležitost páně Eminema 8 Mile a nyní romantické drama Zná ji jako své boty, které ve vodách průměru a koukatelnosti drží vynikajícího herecké výkony nejen Cameron Diazové, která již od Croweoa Vanilkového nebe dokazuje, že není jenom krásná, ale umí i hrát a nemusí být vždy přívěskem hlavního hrdiny, a hlavně Toni Collettové, která zde září snad ještě víc než v Jak na věc. Oběma herečkám ale podráží krásné nohy scénář a úmorná stopáž na romanci s dramatickými prvky, protože dvě hodiny je na tento žánr, i když je s přesahem, opravdu moc a Curtis nezvládá tempo vyprávění a scénář je s přibývající minutáží čím dál tím víc plný klišé a zkratkovitého jednání a nelogičností. 6/10
DVD: Protože výraznou roli zde sehrává práce se zvířaty a důchodci, je jim také věnována bonusová sekce, neopatřená titulkovou českou podporou, čímž postrádá pro cílové publikum snímků a samotných nezáživných bonusů smysl. Pořádný, informacemi nabitý film o filmu zde chybí, zato se dozvíte, jak se hercům spolu dobře pracovalo a jiné obvyklé omšelé fráze, o tom, jak se cvičí důchodci a stará se o psy… tedy naopak, i když, ono je to vlastně úplně jedno. Potěší český dabing, který je po hlasové stránce velice dobře obsazen a po technické stránce nedělá ostudu, i když pobývá smysl dávat na romantickou komedii ozvučení 5.1. Jediný problém je s hlasovou zastřeností a nevýrazností zvukových efektů, což vynahradí originální zvuková stopa a čistý obraz s jasnými a krásně sytě barevnou paletou. 5/10
ŠŤASTNÉ KONCE: Film Dona Rosse, který se veze na oné moderní vlně prolínání osudů různých, charakterově co nejvíce zajímavých a nejlépe výstředních, ovšem neskutečně tezovitých postav, je chaoticky natočen, obtížně sledovatelný (díky různým titulkům na obrazovce a k tomu ještě dialogům postav), v případě některých postav nezajímavě, klišovitě a předvídatelně napsán (taková absence budoucího režiséra by jenom prospěla, i když je nejzábavnější z celé té linie) a bez černého humoru ve výsledku zbytečným počinem. Moje předchozí hodnocení sice vyznívá velice negativně, ale pokud pominu vykreslení homosexuálů, které není zrovna dvakrát nejšťastnější, a to, že filmu chybí břitký, sociálně laděný humor jeho filmu Všichni moji blízcí, ještě neznamená, pokud se Vám líbily Samotáři, že se Vám nebudou zamlouvat Šťastné konce. Jsou totiž stejně pozérské, povrchní a líbivě podbízivé, ale na zabití času a nedělní deštivé odpoledne je to ta nejlepší možná volba. 6/10
DVD: DVD je nadprůměrně zpracováno a potěší každého, kdo se ztrácel v ději či mu přerody postav nepřipadaly zrovna přesvědčivé, avšak úplně chybí jakákoliv titulková podpora (vyjma něm. titulek), což v případě velice zajímavého, zábavného a informativního komentářů zamrzí. Zbytek tvoří film o filmu, proložený záběry z natáčení, gangy, které jsou spíše nepovedenými scénami, sic pramálo zábavnými, u kterých platí, že se víc baví herci při natáčení, než diváci sledující tento bonus, a vystřižené scény, jichž je celkem 10 – to vše s komentářem a německými titulky. Ozvučení vynikne akorát v úvodní scéně, stačí ke spokojenosti, že dialogy jsou krásně srozumitelné a čisté, obraz je na můj vkus a nastavení až moc tmavý, ale to je záměr, tudíž opět se nejedná z mé strany o kritiku. 5/10
Na závěr bych jenom doplnil další filmy, které by Vám neměly uniknout a stojí jistě za pozornost, ale z nedostatku místa a již už teď přesáhlého počtu znaků na ně nemám dostatečný prostor, ač je to u některých škoda. 


NOČNÍ HLÍDKU (8/10) Timura Bekmambentova, první část trilogie podle Lukjaněnkovy předlohy, nemusím nijak zvlášť jistě doporučovat, protože její pověst mluví za vše a opakoval bych již několikrát předtím vyřčené, od chaotického podání po celkovou velkolepost přes nízký rozpočet k vykrádání všeho možného i naprosto nemožného. Ale zatímco všechny možné předobrazy, hlavně sci-fi či fantasy typu Matrix, Blade, Pán prstenů a Star Wars se berou naprosto vážně, režisér je shazuje a i přesto Hlídka nevyznívá jako parodie, i když je víc než u kterékoli adaptace nutné si přečíst knižní předlohu. DVD (4/10) je chudě vybaveno, zatímco v zahraničí vychází dvoudisková edice, u nás se v půjčovnách i v prodeji setkáme jen s jednodiskovou verzí, které nechybí komentář tvůrců a text. Komentář autora předlohy a upoutávky, ale to vše bez překladu.
MRS. DOUBTFIRE – TÁTA V SUKNI  (8/10) u nás vychází již podruhé, protentokrát všechny zajímavé bonusy (komentář, dokument o maskách a namlouvání animované pasáže apod.) vychází na DVD (2/10) bez nich, zato s českým dabingem, a tak si mohou všichni tento sentimentální, ale vkusný  a inteligentní film, v němž exceluje Robin William s Chris Columbus zvládá obstojně vyprávět, užít znovu a znovu.
Pokud nebudete mít Robina Williamse a jeho pitvoření v rámci mezí a únosnosti dost, za sebe doporučuji vynikající komedii se silným sociálním podtextem převážně „divadelního režiséra“ Mika Nicholse (Kdo se bojí Virginie Wolfové, Na dotek) PTAČÍ KLEC (09/10), v které excelují všichni hlavní představitelé v čele s Benem Gazariou a Kevinem Klinem, až na tu stopáž blížící se dvěma hodinám není filmu co vytknout. DVD (2/10) je holé, což u tak výjimečného filmu zamrzí, ale Nichols nikdy nebyl dvakrát sdělný, co se týče svých filmů, potěší aspoň kvalitní český dabing.
            
SHOCKER (6/10) Wese Cravena je jeho snad úplně první pokus o parodii na hororový žánr jako takový, a pokud mohu soudit, tak parodií velice zdařilou – už samotná zápletka, vrah popravený na elektrickém křesle a šířící se po elektrických rozvodech a přes ně vraždící, je náležitě absurdní na to, aby si divák užil přehrávající herecké představitele, hutnou, ve správných chvílích odlehčenou atmosféru a propracované scény vražd. DVD (3/10) oplývá nekvalitním, podprůměrným obrazem, neprůrazným zvukem, unylým a špatným českým dabingem a z bonusů nestojí za pozornost upoutávka a informace o tvůrcích a hercích.
OKO ZA OKO (1/10) potěší jistě všechny nostalgiky, kteří si chtějí zavzpomínat na to, jak Chuck Norris, o kterém teď kolují tak úžasné vtipy po internetu (můj oblíbený: Chuck Norris nespí, on čeká; či Chuck Norris má tak dlouhý penis, že i ten penis má penis apod.), bojuje v extrémně zpomalených záběrech ve filmu z 80. let, kterému chybí hlášky, kvalitní záporák (Christopher Lee je zde nijaký a překvapivě „mrzutý“, navíc pointu, že on je ten zlý, který pašuje drogy, odhalí každý druhý) a hlavně to podstatné u tak blbého „starozákonního“ příběhu – nadsázka! DVD (1/10) pohřbívá absence dabingu, tristní kvalita českých titulek a máznutý obraz plný šumu a zrn či nečistot.
A na závěr skutečný mistrovský triumf, JAKUBŮV ŽEBŘÍČEK (10/10), potvrzuje, že Adrian Lyne umí natočit  film, který není takový, jak se na první pohled zdá, a dokáže pracovat s postavami, prokreslit je do nejmenšího detailu, skvěle vyprávět a gradovat samotný příběh a to vše podat v náležitě kulervoucí formě, jež přidává na atmosféře – scény jehly v hlavě, v metru a na psychiatrii jsou jednoduše nezapomenutelné + vynikající Tim Robbins a pocit deziluze. DVD (2/10) krom originální zvukové stopy s výraznými zvukovými efekty vynikne obrazově v tmavých scénách.