Vzhledem k tomu, že poslední mini-recenze jsou víc jak měsíc staré a nových titulů stále přibývá a znaků na text ubývá, tentokrát se nebudu věnovat každému titulu zvlášť kvůli jejich vysokému počtu, ale rozdělím je dle jejich distribuční firmy.

HCE: Distribuční společnost Hollywood Classic Entertainment se většinou zaměřuje na zajímavější filmy klubového rázu a snímky jimi vydané v posledních dvou měsících to až na výjimky potvrzující pravidlo dokazují. Jejich disky navíc nejsou převážně vybaveny velkým množstvím bonusových materiálů a divák si většinou musí vystačit s fotogalerií a upoutávkou, někdy ani tím ne, a proto bych se rád věnoval hlavně filmům.
EROS: povídkový snímek zabývající se tělesnou láskou, trpí klasickými neduhami povídkových filmů, a to nevyvážeností. První povídku si vzal na starost klasik italského neorealismu Michalenagelo Antonioni, který na počátku šedesátých let natočil svoji volnou „tetralogii citů“ (Dobrodružství, Noc, Zatmění, Červená pustina), v níž se zabýval tématem lidské odosobnělosti a v téměř bezpříběhových snímcích jednu skupinu diváků donutil emociálně prožít útrapy hlavních hrdinů a druhou skupinu unudil svým snobským přístupem skoro až k smrti. Ve své povídce Nebezpečný vývoj událostí je bohužel patrný fakt, že Antonioniho v roce 1985 postihla mozková mrtvice a poté točil jenom velice sporadicky, většinou za pomocí jiných filmařů (jako v případě Za mraky spolu s německým klasikem Wimem Wendersem), což se projevuje jak na podprůměrné technické stránce, tak i na velice chatrném scénáři připomínajícím kdejakou červenou knihovnu a přímo hrozným dialogům a také samoúčelnou exhibicí v případě sexuálně otevřených scén (soulož, ženská masturbace). Nebezpečný vývoj událostí, na hony vzdálený nádherně živočišnému a sexuálně vzrušivému snímku pohrávajícímu si s narací Zabriskie Point,  vypráví o manželském páru na dovolené, kdy je muž zaujat krásou dívky, kterou viděl na pláži a snaží se ji vypátrat. (2/10) Druhá povídka, od hlavního tématu celého filmu nejvíce vzdálená, nese název Equilibrium a vypráví velice humorným, herecky dobře zahraným (zvlášť v případě Roberta Downeyho Jr.) a stylovým způsobem o reklamním agentovi, který se přijde svěřit psychiatrovi o svém erotickém snu, v němž figuruje cizí neznámá žena a který se mu zdá neustále dokola, avšak psychiatra více láká dění za oknem své ordinace než pacientovo vyprávění. (7/10) Formálně vytříbená část v retro stylu, která upomíná na filmy noir svou prácí se světlem a stínem a černobílým hávem (pouze snové pasáže jsou barevné, laděné do modra), je nejvyrovnanější povídkou a má jí na starost americký režisér Steven Soderbergh, jenž má na svém kontě na jednu stranu náročnější snímky (Sex, lži a video, Traffic – Nadvláda gangů, Hollywood, Hollywood) a na druhou čistě oddychové záležitosti natočené pro radost (oba díly Dannyho parťáků). Poslední povídka s názvem Ruka je ze všech nejdelší a má oproti prvním dvou dvounásobnou, skoro hodinovou stopáž s tím, že by rozhodně prospělo její rozvedení do celovečerní podoby, protože mezi přemosťujícím příběhem mezi Stvořeni pro lásku a 2046 Wong Kar-Waie má tématicky blíže k prvnímu jmenovanému a sexuální dusno vyvolává i bez odhalených těl. Čínský tvůrce se zdě opět zabývá nešťastnou láskou mezi mužem a ženou a pomocí nádherné hudby a formálně vytříbené kamery zkoumá vztah prostituky Hua ve vynikajícím podání Gong Li a jejího ostýchavého krejčího Changa v Hongkongu 60.let s oprýskanými zdmi a širokým časovým záběrem. (9/10) DVD Eros nabízí možnost přehrát si povídky co do technické kvality obrazu nevyrovnané buď zvlášť dle toho, na jakou máte zrovna náladu, anebo vcelku v originálním (tj. italském u první, americkém u druhé a mandarínským u třetí povídky) znění s kvalitními českými titulky či českým dabingem, který k nešťastnému výběru dabérů zvlášť u druhé povídky opravdu nedoporučuji. Jediným bonusovým materiálem disku ukrývajícího se ve vizuálně perfektním obalu je titulkovaná upoutávka a docela zamrzí, že na rozdíl od zahraniční edice chybí krátký bonusový Antonioniho film Eye to Eye. (1/10) 


MECHANIK: se k nám dostává s pověstí „kultovního thrilleru“ (alespoň to tvrdí obal) uvedeného před několika lety na filmovém festivalu v Karlových Varech, kterému předchází pověst o ďábelském anorektickém Christianu Baleovi, který zhubnul pro roli na neuvěřitelných 50 kilogramů a stravoval se jen jablky a tuňákem (poté ovšem znovu svou původní váhu nabral pojídáním koláčů kvůli Batman začíná) a snímku, kterého do vod průměrnosti strhává závěrečná předvídatelná pointa, která však rozhodně není jenom na efekt a dává celému dění logické opodstatnění, pokud se na film nahlíží nikoli jako na hororový biják anebo thriller, ale jako na existenciální drama a psychologický ponor do duše muže-insomniaka sužovaného vinou. I když se může zdát, že scénář je až klasicky vystavěný a odkazující na Dostojevského díla jako Zločin a trest (svým tématem) či Idiot (paranoidní hrdina zaplétající se do osidel nástrah, kterému nevěří okolí), a hlavní postava  připomíná jiné viděné z různých obdobně zaměřených filmů (Memento tím, že si hlavní hrdina dělá poznámky, aby nezapomněl různé věci, Klub rváčů poté postavou  nového kamaráda a později ústředního záporáka), jedná se rozhodně o nadprůměrný španělsko-americký film. Mechanik je nadprůměrný snímek hlavně kvůli hereckému výkonu Christiana Balea, který opravdu vyznává Stanislavského metodu („uzavření se do sebe před okolím“) a také díky potemnělé kameře, díky níž je obtížné rozlišit, co je skutečnost a co jsou jen představy v tomto málomluvném filmu. (7/10) DVD Mechanik je stejně povedené jako film samotný a opravdu se vyplatilo na něj tak dlouhou dobu čekat, protože o obrazové a zvukové stránce se dá mluvit jenom v superlativech – do nejmenšího detailu prokreslený obraz vyrovnávající se i s tmavými pasážemi a zvuk založený hlavně na působivých zvukových efektech a v DTS stopě ještě o stupínek lepší. Bonusové materiály dávají dohromady víc jak hodinu informačně hutných dokumentů, rozhovorů, vystřižených scén a upoutávek, to vše s povedenými českými titulky. 8 vystřižených scén o celkové délce jedenácti minut je ve skutečnosti jenom mírně rozšířené scény ve většině případů, půlhodinový film o filmu mapuje projekt od samotného počátku: přes náročný scénář po natáčení stěžejních scén včetně výletu do Španělska a odrežírování konce filmu z „postele“ kvůli „vymknutému kotníku“ a na přetřes samozřejmě přijde i vizuální stránka filmu a herecký výkon Christiana Balea. Taktéž téměř půlhodinový rozhovor s režisérem se krom témat zmíněných v případě filmu o filmu (scénář, natáčení, herecké výkony, kamera), ač jde více do hloubky, zaobírá hlavně inspiracemi u jiných filmařů, využití hudby apod. Samozřejmě dojde na přetřes Hitchcock, Herman, Polanský a další, no a nakonec je zde upoutávka. (7/10)   
NAPOLA: které se taktéž před lety dostalo velké pozornosti v Karlových Varech převážně díky tomu, že snímek s vážným tématem vyučování fašistické ideologie na německých prestižních školách pro sportovně a jinak nadané žáky má na svědomí režisér německé teenagerovské komedie Holky to chtěj taky Max Riemelt, je poctivě střižený film. Tomu k nadprůměrnosti napomáhají působivé herecké výkony obou hlavních představitelů (Tom Schilling a Max Riemelt, který se objevil již v Holkách), emociální hudba dvorního spolupracovníka Davida Lynche Angela Badalamentiho, věrné kostýmy a místa evokující rok 1942 a  hlavně kvalitní střih při boxerských scénách. (7/10) DVD Napoly je slušně odvedeným standardem, jenž nabízí nijak výrazný (až na dobře rozložené zvukové efekty a znělou hudbu) německý a český dabing a co do barev umírněný a příliš jasný obraz. Překvapivé je, že se na disku nenachází vůbec žádná upoutávka na film, ani před vstupem do filmu, kdy budete oblaženi nepřeskočitelnými trailery na skvosty Křest ohněm, 6. batalion, Kletba bratří Grimmů a hlavně Nadace Terezy Maxové, ani v bonusové sekci, která sice není přecpaná k prasknutí a vyhlíží docela spoře, ale na druhou stranu je bohatá na informace. Pokud pominu zbytečné vystřižené scény, které byly vystřihnuty z filmu oprávněně a porovnání jedné scény storyboardu s filmem (samozřejmě, že boxerské), je zde hlavně 40 minutový a do češtiny nadabovaný (!) film o filmu postihující všechna možná témata s filmem spjatá, od výběru lokací (točilo se mj. i v Praze a na hradě Bouzov) po zkoušky herecké i kostýmní či boxerské až ke spolupráci s Badalamentim a zachycení atmosféry začátku 40. let. (6/10)   


OBČANSKÁ VÝCHOVA: výchova, další německý politicky zaměřený film, který má na svědomí Hanz Weintgartner a hlavní roli v něm hraje Daniel Bruhl (Goodbye, Lenin!), je opravdu svěží a v dobrém slova smyslu mladé dílo (hodně tomu napomáhá užití digitální kamery a přesvědčiví herečtí představitelé), které raději otázky pokládá, než aby na ně jednoznačně odpovídalo, i když levicová orientace tvůrce je zde nakonec patrná. Hlavní hrdinové filmu, Jan, Petr a Jule, se vloupávají do bytů zbohatlíků a přestavují majetek a nakonec nechají zprávu „Tučná léta skončila“, ovšem jednou se jeden z těch bohatých vrátí domů dřív a oni ho unesou do alpských hor na chatu jako rukojmího, navíc s ním měla Jule jisté finanční nesrovnalosti z minulosti. I když jsem asi v menšině, druhá polovina filmu, která od radovánek přechází k přímo generačnímu střetu rozdílných lidí a jejich názorů je pro mě lepší už kvůli krásné alpské přírodě a skvěle použité písni Allelujah, ač se vše odvíjí předpokládaným směrem a tvůrci se nevyhnuli několika klišé (románek rozvrátivší skupinu apod.). (7/10) DVD Občanské výchovy  je velice chudě vybavené a v dnešní době by se dalo označit za nedostačující, i když nabízí běžnou výbavu disků jako originální znění a český dabing, jediným návdavkem jsou nepodařené, nijak zvlášť samy o sobě zábavné scény. Po obrazové stránce filmu „uškodilo“ natáčení na digitální kamery, takže je obraz plný zrn a je příliš světlý, ale v tomhle případě šlo zjevně o záměr, ohledně zvukové stránky se dá říct, že dabing opravdu škodí filmu a dabéři jenom deklamují jednotlivé věty a originální německé znění je výrazné jen při hudebních pasážích. (2/10)
NECHOĎ KLEPAT NA DVEŘE: předposlední, v kinech za velkou louží propadnuvší film německého klasického režiséra Wima Wenderse, staví na jednoduché zápletce herce v podání Sama Sheparda, který si i napsal k filmu scénář stejně jako v případě předchozí spolupráce s Wendersem - Paříž/Texas, utíkajícího z natáčení dalšího westernu a setkávajíc se tak se svou minulostí, o níž vůbec netušil – s dětmi, a po stopě mu jde agent ve skvostném, ač úlohu Mela Gibsona z Milion Dollar Hotel nepřesahujícím  podání Tima Rotha. Nechoď klepat na dveře trpí svou délkou, nelogickým chováním postav a oprýskanou estetickou stránkou filmu, kterou jsme již mohli u Wenderse vidět mnohokrát předtím a lépe, ale tento velice příjemný film jistě docení lidé, kteří mají dostatečně nakoukáno klasických westernů, k nimž Wenders neustále odkazuje a přizpůsobuje jim i čas ve filmu. (8/10) DVD Nechoď klepat na dveře nenabízí navíc vůbec nic, je zde akorát film v technicky průměrné kvalitě v originálním znění a taktéž s českým dabingem, který potlačuje veškeré zvukové efekty, a čistý obraz. (1/10)
A jako kdyby těch německých filmů a uznávaných tvůrců nebylo málo, za poslední cca. dva měsíce HCE distribuovalo z titulů, které stojí za povšimnutí, ještě Herzogův dokument GRIZZLY MAN, v němž se zaměřuje na osudy „experta“ na medvědy Timothyho Treadwella, který pravidelně cestoval na Aljašku, aby tam mohl být společně s medvědy a svou přítelkyní, ovšem nakonec se stali jedněmi z prvních obětí medvědů Grizzly, ač v případě Treadwella mohlo jít o „dobrovolný odchod ze světa za pomocí medvěda“. Herzog nám zde nepředkládá  jasná fakta a neustále si pohrává s naším očekáváním (tak pustí nám tu audio-pásku nahranou těšně před smrtí?), jako se spíš snaží o pohled do duše vnitřně nevyrovnaného muže, který chtěl být v dalším životě medvědem, ale nedokázal za svého života dodržet jejich zákony. (9/10) DVD Grizzly Man je vybaveno pouhou upoutávkou, žádný dokument o medvědech ani nějaké archivní materiály zde nečekejte, to už se raději poohlédněte po Annaudových Medvědech, pokud očekáváte pohádkově laděnou zábavu a nikoli film oscilující mezi dokumentem a pseudodokumentem. 


Onou výjimkou potvrzující pravidlo, o které jsem se zmiňoval na začátku textu, je „komedie“ HELE KÁMO, KDO TU VAŘÍ? debutujícího režiséra Roberta McKittricka, který sice má zkušenosti z fastfoodů a sesbíral vycházející mladé hvězdy v podobě Ryana Reynoldse (3:15 zemřeš) či Annu Farisovou (čtyřdílná trilogie Scary Movie), ale to ještě neznamená, že je tak dobrý scénárista jako Kevin Smith (gradovat vtip a vystavět dialog skutečně nesvede – hlavně proto, že tlačí moc na pilu a snaží se být vtipný za každou cenu) a i v případě režie selhává, protože nedokáže vést nikam herce a i takový John Leguiziamo je zde naprosto bezradný. Celé Hele kámo, kdo tu vaří?, jímž se snaží český distributor navodit jistou spojitost s vcelku průměrnou bláznivou komedií Hele vole, kde mám káru, je asi stejně „vtipné“ jako ta nejtrapnější a nejkřečovitější, zároveň také nejnechutnější scéna v Road Tripu – jídlo z trenýrek. (2/10) Naštěstí DVD Hele kámo, kdo tu vaří? neprodlužuje vaše utrpení nějakými bonusovými materiály (pokud mezi ně nepočítáte „povinný“ trailer) a jak už to u podobných teenagerovských, avšak nikoli generačních, jak se asi režisér snažil, „komedií“ je český dabing poměrně věrný originálu i co do sprostého výraziva.  (2/10)
A když už jsem u těch varování, rozhodně se velikým obloukem vyhněte debutovému (že by náhoda?) bijáku zpěváka Roba Zombieho DůM TISÍCE MRTVOL, který je jenom vykrádačkou původního Texaského masakru motorovou pilou (dva mladé páry na cestě hledající něco vezmou s sebou stopařku a nakonec všichni skončí v domě úchylné vražedné rodiny) bez špetky invence, vtipu, hnusu či alespoň atmosféry, se spoustou hluchých míst vyplněnými neposlouchatelnými videoklipovitými pasážemi (2/10). DVD Domu tisíce mrtvol krom hezky vypadajícího menu nenabízí zhola nic (krom titulkované upoutávky na film) a příslibu, že se k nám dostane další režijní počin Roba zombieho Vyvrženci pekla, který je údajně o něco lepší (ovšem velice mírně!).  (2/10)