Dnešní nadílka dvd-mini recenzí bude sice o něco rozrostlejší, než tomu bývá většinou v této dvoutýdenní rubrice zvykem (hlavně v závěru), což ale bohužel nic nemění na tom, že se zde setkáme povětšinou s při nejlepším průměrnými až mírně nadprůměrnými filmy („na přání“ jsem přitvrdil hodnocení filmů) a před zbývajícími je nutné Vás varovat, abyste se měli na pozoru. Je nutné také se zmínit o tom, že příští DVD mini-recenze, které ponesou již pořadové číslo 6, budou tématicky zaměřeny na jednoho herce, či tvůrce… dle Vašeho výběru a reakcí v diskuzích (kolekce filmů Sama Peckinpaha, či snímky Ala Pacina?).



MODESTY – FILM: V poslední době je velice oblíbené „kopnout si do svého Quentina“ a v tomto případě tomu tak bude úplně stejně, protože do našich půjčoven a i obchodů vychází další titul, který má na svém obalu napsané „Quentin Tarantino presents…“, což jenom potvrzuje to, že pan Zastoupil umí sice psát velice dobré scénáře na základě inspirací z jiných filmů a dát jim příslušnou zábavnou podobu, ale poslední dobou si opravdu neumí vybírat mladé talentované tvůrce, kterým chce prostřednictvím svého jména pomoct k tomu, aby se dostali z těch výkalů, v nichž se brodí. Nevyšlo to evidentně s netalentovaným Rothem, jehož hra s klišé je nezábavná sama o sobě, to samé platí o Scottu Spiegelovi, který dlouhou řádku let nenatočil kvalitní film (poslední povedený se datuje roku 1988 a jedná se o Narušitele) a jeho poslední filmy šly raději rovnou do nejspodnějších poliček videopůjčoven, což platí i o Od soumraku do úsvitu 2, jež mělo alespoň několik hezkých comicsových nápadů a nestydělo se za svou brakovitost a pulpovitost vůbec. To ale neplatí o Modesty Blaise, adaptaci comicsu, který si mj. čte Vincent na toaletě v Pulp Fiction: Historkách z podsvětí, vycházející z premisy o emancipované ženě, která osiří v Rumunska a stane se „vedoucím“ kasina, jež je překvapivě přepadeno, což je možnost k tomu, abychom odkryli její minulost. Scott Spiegel má evidentně rád padoušské postavy a akci dokáže podávat přehledně, jenže to moc nepomůže, když výprava je na úrovni televizní inscenace, herci jsou do jednoho naprosto příšerní, ať už hrozně přehrávají, nebo naopak „podehrávají“ a jsou horší než většina ochotníků ze základní školy, scénář je jeden z nejhorších, který kdy snad vzniknul (ono se taky praví, že měl film režírovat – co vůbec krucinál neměl? – Quentin, ale opustil projekt poté, co se mu nezamlouval scénář) a postava kung-fu dědečka je opravdu z jiného světa. Když se k tomu připočítá velice nesympatická hlavní hrdinka, možnost toho, že se mělo jednat o prequel a čekají nás další možné hrůzy a že se ani tvůrci filmu nezavděčili fanouškům comicsu, kteří jsou nespokojeni s vykreslením hlavní hrdinky, je nutné se mít u každého dalšího titulu „Quentin Tarantino presents…“ na pozoru a doufat, že jednou u nás vyjdou třeba filmy, kterými se Tarantino inspiroval… 1/10
MODESTY - DVD: Chtělo by se napsat, že nekvalitu samotného filmu chtěli tvůrci vynahradit spoustou bonusových materiálů, které by byly jistě zajímavé pro našince, neseznámeného s kultem ohledně špionážního comicsu s hlavní ženskou hrdinkou, jenže se tomu tak nestalo. Bonusy zde díkybohu nejsou, pokud nepočítáte upoutávky na další filmy distribuční společnosti ihned po vložení disku do přehrávače či mechaniky a obraz je nic víc než průměrný, s nekvalitními barvami, převážně chladnými a studenými, zvuk je pouze stereo, což platí jak o originálním znění, tak i o doslova příšerném dabingu, který je mimo nejen překladem, ale hlavně výběrem hlasu, jež se vůbec nehodí. 1/10
WOLF CREEK – FILM: Nemůže se zbavit pocitu, že opravdu kvalitní horory, čili žádné odvary či remake klasik Zlatého věku, k nám jdou rovnou na video a dvd nosiče, což jenom potvrzuje velice kvalitní Wolf Creek, který se může řadit mezi takové vyhledávané kousky jako Descent či Dead End. Příběh, jak to tak bývá, je velice prostý a nejde tam o nic jiného, než o variaci na klasické „masakrové“ téma, kdy partička mladých lidí si vyrazí na výlet plný sexu a drog, jenže když se zastaví, aby se podívali na díru v zemi po meteoritu, auto již nenastartují. Naštěstí potkají vesnického, ale ochotného a obětavého burana, který jim pomůže, i když trochu jinak, než asi zamýšleli… neměli si z něj dělat jednoduše legraci. Hlavní nevýhodou tohoto „australského Texaského masakru motorovou pilou“ (přezdívka, kterou si film stihl za „krátkou“ dobu vysloužit)  je to, že úvodní asi tři-čtvrtě hodina, než dojde na pořádná jatka, na které se všichni fanoušci žánru těší (a že je opravdu díky explicitním záběrům na co), je poměrně zbytečná a pro někoho až nezáživná, mající zjevně vyplnit stopáž tak, aby film dosáhl celovečerní délky. Problém je v tom, že podobně vystavěných filmů jsme viděli spoustu a pokud jsou postavy jenom další figurky, jejichž věrohodnost je dána tím, jakou mají povahovou vlastnost dle předem daného schématu, otravuje to v žánru jako horor… To ovšem neplatí o poslední čtvrtině filmu, kdy atmosféra drsně přituhuje, vulgární a laciné fórky na odlehčení jsou dost nechutné na to, aby se divák bál s hlavními hrdiny samy, ale také na to, aby se zamyslel nad tím, že být ve filmu více postav mladých lidí, bylo by to mnohem zajímavější, protože onen vrah je hodně pravděpodobná hrozba, i když se jedná jenom o mix Fredyho Kruegera (humorem), Jepeepera Creepera (volbou prostředí) a Leatherface (zálibou v mučení mladistvých kvůli komplexům, novinkou je zde však natáčení na video, jinak „sklep“/“kůlna“ je vybavena úplně stejně u obou, od háku po stažené lidské kůže). I když v poslední době nálepka „dle skutečných událostí“ je velice oblíbená a dává se skoro na cokoliv, protože to lidi táhne, v tomto případě ji nelze ignorovat a samotný závěr filmu je krásně bezútěšný, pokud film vypnete před závěrečnými titulky, které přeci jenom sráží mé hodnocení o stupínek níže. 7/10
WOLF CREEK – DVD: Protože se k nám Wolf Creek nedostal do kin, nemůžeme čekat obdobně kvalitní výbavu, jako tomu bylo u Texaského masakru motorovou pilou, na druhou stranu rozhodně tento australský horor dopadl o mnohé lépe než třeba takový Descent či Pád do tmy, i když jeho velkou nevýhodou je absence titulků u bonusů, které se sestávají ze skoro padesátiminutového filmu o filmu, několika nepodstatných vystřižených scén, jež jsou ve skutečnosti scénami většinou rozšířenými, a klasické vaty jako upoutávky s citacemi pochvalných kritik (jediný bonus s českými titulky) a fotogalerie. Film o filmu, který se zaměřuje hlavně na samotné natáčení filmu a srovnává ve většině případů scénu z filmu se scénou z jiného pohledu kamery, je ozvláštněn rozhovory s tvůrci a herci, z jejichž výpovědí je znát, že chtěli vzdát poctu hororům z období Zlatého věku, a přitom se trochu pobavit a vyjít s velice nízkým rozpočtem (nejzajímavější a „paradoxně“ i nejzábavnější jsou scény ze závěru filmu, kdy přijdou na řadu masky a různé jiné gore efekty). Obraz a zvuk se drží v nadprůměru a lze je s klidem prohlásit za dnešní standard, kdy je potěšitelné, že se v nočních scénách vůbec nic neztrácí a jistá neostrost je zjevně záměrná, zvuk pomáhá atmosféře, seč může, hlavně díky zvukovým efektům a ruchům, o které přijdete, pokud si pustíte pětikanálový český dabing. 5/10


MOJE VELKÁ INDICKÁ SVATBA – FILM: Titul může jistě mnohým evokovat úspěšný hit Moje velká řecká svatba, na jejíž vlně se chtěl distributor zjevně svést, ovšem to nakonec tak s výdělky úspěšně nedopadlo. Moje velká indická svatba se v originále jmenuje Bride and Prejudice, což je moc milá a chytrá narážka na světoznámý román Jane Austinové Pride and Prejudice, čili Pýcha a předsudek (film si s tímto pohrává tak, pro neangličtináře, že za Pride/pýchu dosazuje stejně znělé slovo Bride/Nevěsta). Samotný příběh včetně jmen postav je okopírován z knihy, naštěstí „austenovský“ duch, pokud se o něčem takovém dá mluvit, byl zachován a díky bohu nedojde k polibku, což puritány opravdu potěší. Na Mojí velké indické svatbě je asi nejzajímavější sledovat, jak se režisérka, která má na svém kontě „kosmopolitní“ romantickou komedii Blafuj jako Beckham, vypořádala s nástrahami Hollywoodu vs. Bollywoodu. Bollywoodská část snímku je rozhodně vtipnější a svižnější, navíc díky atraktivnímu prostředí pro nás i poutavější, naopak až se přestane zpívat od srdce a začne se zpívat ze srdce,  tempo filmu upadá, švih se pomalu ztrácí a zůstává jenom až plakátově nasnímané prostředí, se záběry působícími jako výstřižky z letáku letecké společnosti, a spousta intertextuálních narážek na americkou popkulturu a klasické a i ty moderní muzikály moderního věku. 6/10
MOJE VELKÁ INDICKÁ SVATBA – DVD: Moje velká indická svatba oplývá lokalizovaným obalem a i menu, to samé platí o českém dabingu k filmu, ale bohužel už nikoli u bonusových materiálů, které jsou opravdu početné a navíc plné informací, o celkové délce něco krátce přes jednu hodinu navíc. Obraz září všemi barvami a pleťovka je zde velice povedená, v tmavých pasážích film neztrácí na bodech a i zvuk je dostatečně znělý a prostorový tak, abyste si užili spoustu zvukových efektů a basák zase hudební vložky, které prostupují celým filmem. Český dabing je, jak bývá zvykem, zbaven všelijakých ruchů a podobných efektů, což je na škodu, navíc opravdu nedoporučuji zhlédnout Moji velkou indickou svatbu s dabingem, protože humor zde pramení i z toho, jak bollywoodští herci vyslovují anglická slovíčka. Bonusy otevírá převážně reklamní desetiminutovka nazvaná film o filmu, kterou doplňuje asi pět minut záběrů z natáčení, převážně hudebních či muzikálových scén, jejichž místo v ději velice poučně okomentuje režisérka filmu, dále se pokračuje celkem nezajímavými 12 minutami vystřižených scén, které jsou ale převážně prodloužením stávajících a novinkou je zde akorát dodatečná muzikálová scéna, návdavkem jsou zde nepodařené scény, jež byly k vidění i v závěrečných titulcích filmů. To samo o sobě by vystačilo na průměrnou nadílku, jejímž velkým záporem je absence české či alespoň anglické titulkové podpory, ale máme zde ještě navíc asi půlhodinu rozhovorů, které jsou vždy zaměřeny buď na herce, režisérku, kameramana, choreografku či kostýmovou výtvarnici a z nichž se dozvíte spoustu nových věcí. To ale nemění nic na tom, že pokud bych Vám měl doporučit nějaký bollywoodsko-hollywoodský snímek na kulatém disku, raději bych dal ku pozornosti několik let starou komedii Guru, která je i lépe bonusově vybavena a navíc má všechny speciální materiály včetně komentářů otitulované. 6/10
Minule jsem sliboval, že si to vyřídím s dvěmi naprosto zbytečnými pokračováními snímků z počátku a poloviny devadesátých let, a tak tomu i bude, i když se mi zrovna na ně nechce plýtvat drahocennými znaky, takže jenom v rychlosti. Nechápu, jakou cenu má v dnešní době točit poplatnou romanci Ledové ostří (2), tedy její pokračování, s úplně neznámými herečkami a příběhem, za který by se snad styděl i syn Roberta Rodrigueze, o postavách, které jsou přehlídkou těch největších možných klišé, nevěrohodných přerodů  a morálky jako z jednoho idylického a naivního seriálu Beverly Hilus 90210 ani nemluvě. Překvapivě ale scény bruslení na ledě jsou natočeny velice dobře a příjemně se na ně dívá, celé je to až překvapivě profesionálně zvládnuté a oba hlavní protagonisti jsou dobře vybráni a jiskří to mezi nimi, i když se jedná o hodně lacinou variaci na Popelku v bruslích. Story o tom, že ona je bohatá bruslařka, která chce vyhrát, on drsnej a chudej skejťák, snad nemusím nijak zvlášť vyzdvihovat do popředí a ani nikam jinam (4/10). Pokud by se při ztrátě soudnosti a kritického náhledu dalo o Ledovém ostří 2 říct, že je to stravitelný průměr, o Síťi, opravdu „uber-cool“ překřtěné na Síť 2.0, to říct skutečně nemůžu, protože dějová linka je přímou kopií jedničky s tím, že hlavní hrdinka je tentokrát víc akční a šije vlastně podraz na všechny, což je poněkud problém, když postava je napsána tak nesympaticky a nevěrohodně, že bych ji nevěřil ani dostudovanou základní školu. K tomu se přidá naprosto neznámý režisér či režisérka, který musel v natáčecích pauzách koukat strašně moc na filmy Paula Greengrase, ale nepochopil ani zbla, a dílo zkázy je úspěšně dovedeno do svého tragického konce, který je někde v Turecku (1/10).