Po Stalkerovi se k nám od stejného vydavatelství dostává další Tarkovského film, pro mnohé nejen jeho nejlepší, ale nejlepší ruský vůbec – mistrovské dílo Andrej Rublev. Jak obstojí ve srovnání se svým „předchůdcem“? 

FILM: Andrej Tarkovskij debutoval v roce 1962 válečným snímkem Ivanovo dětství, které patří k tomu nejstrávitelnějšímu, ale také na druhou stranu k tomu nejprůměrnějšímu, co kdy natočil. Poté se jal natáčet další historickou podívanou, která se vyhnula všem problémům Ivanova dětství (samoúčelné a nadužívané symboliky, vyznívající lacině, neživotnosti a tezovitosti postav, celkové nesoudržnosti a značné naivitě), nikoli však potížím s uvedením do distribuce – Andreje Rubleva. Do té se dostal až v roce 1971 po mnoha sporech o výslednou podobu díla a ve zkrácené verzi téměř o nijak výrazně významných 45 minut, díky jejichž absenci dílo neztrácí na své výpovědní hodnotě a navíc je živelnější a snesitelnější. I přesto, že by se mohlo zdát, vzhledem k štědrosti Sovětů při vzniku díla, že se jedná o výpravnou a velkou podívanou, Andrej Rublev je pomalým a náročným, v pravém a tom nejlepším slova smyslu netuctovým dílem o víře nejen v Boha, ale i v sebe sama a své vlastní dílo.
Dá se zde nalézt několik paralel mezi Andrejem Rublevem a jeho tvůrcem Andrejem Tarkovským, protože film vypráví – jak jsem zmínil výše – o víře ve vlastní dílo a hlavně o době a lidech v ní, kteří s tím měli co dočinění. Andrej Tarkovskij měl silné problémy se sovětským režimem, který ho jako hluboce věřícího člověka připravil o víru a musel ji znovu nalézt – víru ve vlastní práci, dílo, které bude jednou doceněno. Stejně je to s postavou Andreje Rubleva, který po útrapách, kterými si musel projít, ztrácí svou víru a přes pokání prostřednictvím mlčení nalézá konečně klid a pevnou vůli i víru v to, co dělá. Ale snímek není jenom o samotném Andreji Rublevovi, jedná se o historickou a značně rozsáhlou fresku, která hlavně v několika kapitolách vykresluje věrohodně dobu se všemi jejími klady a zápory a staví hlavně na kontrastu (volná láska vs. celibát, odsouzeníhodné činy vs. víra v Boha), v tomto ohledu se skutečně jedná o dílo o morálce a etice. 
Někomu může možná vadit, že jednotlivé kapitoly mezi sebou nemají nijak výraznou návaznost a jejich pospřeházením by se filmu nijak závažně neublížilo. Ústřední postava je spíš jen skrz příběh vláčena událostmi a nijak výrazně je neovlivňuje a její absence v některých kapitolách by vůbec nevadila, ale i přesto, že se jedná více-méně o sled nesouvisejících výjevů, vše je v závěru geniálně zakončeno a působivost některým scénám upřít bezesporu nejde (v tomto případě stojí za povšimnutí hlavně poslední část se stavěním zvonu a hlavně závěrečný sled ruských ikon, završený legendárním pasoucím se koněm v dešti, kloubícím dohromady to krásné i surové). Andrej Rublev bývá často srovnáván s „nejlepším českým filmech všech dob“ - Marketou Lazarovou, která mu ale popravdě nesahá ani po kolena a v jejím případě se jedná o dlouhatánskou a hlavně špatně vyprávěnou snobskou nudu, která místo toho, aby diváka upoutala a nadchla nadčasovým poselstvím, ho ukolébá k spánku a zaujme pouze věrohodnou výpravou. Zatímco může být první část Andreje Rubleva i přes poetické podání a okouzlující vizualitu s nepostradatelným trademarkem v podobě častých záběrů na vodu poprávu považována za nezáživnou, Marketa Lazarová je taková celá a dlouhé kameramanské záběry vyznívají jako laciná exhibice a později jako pouhá manýra. 


Andrej Rublev je bezpochyby umělecké dílo a Tarkovského majstrštyk, který zraje s dobou a člověkem a je poprávu řazen do „Zlatého fondu“ světové kinematografie – známý filmař Ingmar Bergman (Sedmá pečeť, Fanny a Alexander, Pramen panny, Lesní jahody) ho považuje za nejlepší film, který kdy v životě viděl. Za zmínku jistě stojí i fakt, že na rozdíl od Tarkovského ostatních filmů se zde dají nalézt odkazy a citace snímků jiných tvůrců, docela četně je upomínáno na filmy Sergeje Ejzenštejna, ovšem Rublev naštěstí postrádá jejich ideologicky problematický nádech, po technické stránce je ovšem stejně bravurní. Jak praví Jurij Nazarov, který ve filmu ztvárnil roli Velkého a Malého knížete, co znamená Vojna a mír pro ruskou literaturu, to znamená Andrej Rublev pro ruskou kinematografii.
DVD: Druhý počin vydavatelství Zóna a Aerofilms se k nám s mírným zpožděním (měl vyjít v půlce června, nakonec vychází „až“ 4. července) dostává opět v pietním provedeni na dvou discích, kdy jsme se po Tarkovského arcidíle Stalker dočkali jeho mistrovského kousku, bezpochyby klasického díla světové kinematografie Andrej Rublev. Distribuce je opět vzhledem k výši práv omezená a disk je k sehnání jednak v pražském obchodě Terryho ponožky, nebo je možnost objednat ho na internetu na serveru zona.bloudil.cz pro Českou republiku (650 Kč), druhak na internetovém obchodě dvdbest.sk pro Slovensko (899 Sk). Opět se jedná akorát o počeštěnou verzi vydanou již před několika lety (1999) rusko-belgickým konsorciem Ruscico, obohacenou o původní mono stopu. Milovníky ruského velikána jistě potěší, že se ještě letos dočkáme dalšího filmu doplňující „tartologickou“ řadu -  Tarkovského snad nejosobnějšího počinu Zrcadlo, v němž se objevují citace básní Tarkovského otce!
Kritiku, které moc nebude, si raději odbudu hned na začátku a většinou se bude týkat uživatelské nepřívětivosti disku – v menu na obou discích nenalezneme volbu pro nastavení zvukové stopy (mono DD 1.0 či remix do DD 5.1), ta se nám otevře až po výběru titulků (anglické, české, ruské). Obdobně tak tomu bylo již na Stalkerovi, kdy se ale výběr zvukové stopy otevřel až po kliknutí na „přehrát film“. Druhá výtka spočívá v rozmístění bonusů, které jsou kvůli délce filmu a zachování jeho co nejvyšší technické kvality rozprostřeny na dva disky. Ne všechny přídavné materiály nalezneme v sekci „Bonusové materiály“, protože krátké dokumenty více či méně se vztahující k jednotlivým scénám z filmu se dají nalézt pouze v menu „Kapitoly“ – a to ještě ne u všech. Další mírné výtky jsou technického rázu...
Tím ovšem má veškerá kritika končí. Obal pokračuje v tradici nastolené Stalkerem, ovšem sám za sebe musím říct, že zatímco se mi obal na Stalkera zdál sice nápaditý, ale onen vojenský look mě spíše odrazoval (ač se jednalo o záměr), obdobně minimalistický obal na Andreje Rubleva se mi zamlouvá více už z toho důvodu, že přední strana obalu nevypadá díky rozmístění písma tak prázdně a na té zadní nejsou nepřesnosti ohledně specifikace disku, pokud člověk pomine mírně zavádějící formát obrazu 2, 02:1, který je ale ve skutečnosti 2, 1:1       


Jak vyplývá z výše zmíněného, obraz je opravdu mírně ořízlý z původního formátu 2,35:1 na 2,1:1, ale to, že některé části obrazu chybí, je téměř nepostřehnutelné. Důležité je, že obraz byl vyjma závěrečné epizody restaurován a je to na něm znát, protože je čistý, bez výrazných škrábanců či zrn a nečistot, jenom by mohl být ostřejší (i když se mohlo vzhledem k časté přítomnosti mlhy jednat o záměr). Na druhou stranu je černá a bílá, stupně šedi vůbec, vykresleny na výbornou. Zamrzí akorát fakt, že závěrečný výjev s koňmi je černobílý a jde proti tvůrčímu záměru (ovšem střídající se ikony, které mu předcházejí, již barevné jsou) a také že nebyl restaurován a je to na něm bohužel znát, protože doslova prší nečistotami a škrábanci, o zrnu ani nemluvě. Na rozdíl od Stalkera je obraz stabilní a v žádných místech se netřese. Film je rozdělen na dva disky, ale už původně se jednalo o dvoudílný film, což dokazuje jenom název v titulcích „Andrej Rublev – část první“ u prvního disku a „Andrej Rublev – část druhá“ u druhého. Nejedná se tedy o žádné násilné rozdělení v nevhodnou chvíli, které by mohlo rušit a vytrhnout diváka z filmu.
Je možnost si pustit originální ruskou stopu v původním monu, které je čisté a vyniknou v něm hlavně hudební pasáže, nebo v remixu do Dolby Digital 5.1, který se moc k černobílému filmu nehodí a hudbu potlačuje na úkor zvukových efektů, no dialogy jsou zřetelné v obou stopách. Puritány jistě potěší mono stopa, ale zamrzí, že jak na prvém disku, tak na druhém dojde ke krátkému výpadku, kdy není slyšet vůbec nic. U prvního disku se konkrétně jedná o čas 1:06:18, kdy úplně vše vypadne a zvuk se objeví až po necelých 12 vteřinách, ovšem chvíli mu trvá, než se opět srovná s obrazem (konkrétně cca do 1:07:38). Na druhém disku není výpadek tak závažný – při přechodu mezi první a druhou kapitolu dojde k výpadku cca. na 4 vteřiny (jedná se o přechod do kapitoly Mlčení). V DD 5.1 verzi k těmto chybám nedochází, přesto bych ve výsledku doporučil o třídu lepší mono stopu, která se k obrazu hodí přece jen o něco víc a není tak „násilná“.
Oba disky jsou téměř kompletně počeštěny, specifickým obalem počínaje, oproti původní verzi mírně odlišným a vkusnějším menu pokračuje a filmem i bonusovým materiálem včetně filmografií konče (samozřejmě ale nesmíte čekat český dabing). U většiny filmů bývá u titulků k filmu stanoveno, na jak dlouhou dobu se smí objevit a jak dlouhé by asi měly být, ale tentokrát se tomu vydavatelé chytře vyhnuli a české titulky k filmu jsou delší, než bývá zvykem, což je jen a jen plus pro náročnějšího diváka, který by kratší podobou titulků přišel o některé myšlenky apod. Osobně mi jejich délka vůbec nevadila a bez problémů jsem je stíhal číst, docela rád bych se s podobným řešením setkával na více discích u netuctových titulů, nejen z tohoto vydavatelství. Všechny bonusové materiály týkající se filmu Andrej Rublev či samotného Andreje Tarkovského jsou přeloženy a nevšiml jsem si žádných gramatických chyb či nepřesností, překlad se akorát vyhnul některým skrytým bonusům v podobě „oznámení“ ve filmografiích (vždy stránka až dvě textu k filmu v angličtině a jedna technických specifikací, nechybí vždy upoutávka). Upoutávky a texty k filmům A. Tarkovského byly přeloženy do češtiny (Zrcadlo, Stalker), výjimkou je akorát upoutávka na Solaris.
A teď již k samotným bonusovým materiálům, kterých je požehnaně, nebo se to aspoň vzhledem k jejich počtu může zdát, ač osobně za informativnější a obsáhlejší považuji ty u Stalkera. Na prvním disku je rozhovor se sestrou Andreje Tarkovského Marinou Tarkovskou, který nemá víc jak dvě minuty a v němž se dozvíme, jaký byl Tarkovský jako člověk, že se neustále pral za svou pravdu – a to překvapivě úspěšně, také o tom, že Andrej Rublev je film o morálce a etice. Její krátké, ovšem upřímné povídání je doplněno záběry z natáčení Zrcadla. Fotogalerie, které jsou na oba discích, obsahují vždy „pouhých“ deset fotografií a na prvním disku jsou ty z filmu. Mezi jednotlivými fotkami se nedá mezi sebou listovat, je pouze možné si je zvětšit na celou obrazovku samostatně.  


Ve Filmografii (v závorce uveden počet stránek biografie a poté filmografie, pokud je v závorce jen jedno číslo, jedná se o počet stránek filmografie) se skrývá biografie a filmografie Andreje Tarkovského (4+1) a Nikolaje Griňka (1+5), poté filmografie Vadima Jasova (2), Vjačeslava Ovčimnikova (2), Nikolaje Sergejova (3), Irmy Raušové (2) a Rolana Bykova (7). U Tarkovského se dá najít skrytý bonus v podobě oznámení a upoutávky na Zrcadlo (české titulky stejně jako český text), u Ovčimnika zase na Vojnu a mír (anglická verze bez titulek), u Griňka na Stalkera (české titulky stejně jako český text) a u Bykova na Komisařku, která je jako jediná ve své ruské podobě a s anglickými titulky. U traileru na Stalkera stojí jistě za pozornost to, že jsou zde k vidění scény, které nakonec ve výsledném filmu nebyly a nebo byly zkráceny (vjezd do Zóny), v případě Zrcadla se objeví také několik scén, které se do filmu nedostalo a dokonce i na záběr Tarkovského na posteli (kdo viděl film, ví a nad závěrem si nemusí už lámat hlavu).
Ve výběru scén se ke 2., 3., 4. a 5. dá nalézt krátký dokument či jinak spjatý materiál s filmem samotným, někdy opravdu jen okrajově. To je znatelné hned na tom prvním, trvajícím minutu a půl, v němž je k vidění fragment z Ejzenštejnova filmu Ivan Hrozný, přesně ze závěru filmu - tance opričníků. Nejplnohodnotnější dokument na prvním disku je ten o Theofanu Řekovi o celkové délce téměř sedmi minut, ve kterém se dozvíme něco o jeho životě a hlavně díle, náležící k třetí kapitole Theofan Řek. Autor památníku Andreje Rubleva – A. Komov se rozpovídá o práci na soše a o muzeu A.R. v dokumentu věnovaném kapitole Andrejovo utrpení. Předposledním, v pořadí pátém dokumentu k 5. kapitole Svátek je přiřazeno video o pohanských slavnostech a lidovém čarodějnictví o celkové délce dvě a půl minuty. Poslední dokument, co do kvalit srovnatelný s tím o Theofanu Řekovi, je o Svazu militantních ateistů a obsahuje dobové záběry na pálení věcí církve a protiválečnému ražení v Rusku po válce, obsahující dobové záběry, které jsou podbarveny hudbou a uvozeny vždy jednotlivými hesly.
Na druhém disku se pokračuje ve stejném duchu, nejlepším materiálem je bezpochyby pětiminutovka Z natáčení Andreje Rubleva, na úvod (černobílý!) kterého promluví sám Tarkovskij a řekne, že na profesi režiséra všechno záleží, následovaný barevnými záběry z natáčení, podkreslenými hudbou. Následuje ani ne pětiminutový „Rozhovor s Jurijem Nazarovem“, hercem, který ve filmu ztvárnil rovnou dvojroli – Velkého a Malého knížete. Ten se rozpovídá o tom, kde se setkal s Tarkovským poprvé, jak se dostal ke své roli ve filmu a jaký byl osud jeho postavy filmu, neodpustí si ani osobní vzpomínku, kdy mu při příležitosti oslavy Zrcadla Tarkovskij připil na zdraví a řekl, že neměl tu čest být jeho přítelem a že mu zajistí roli v každém svém filmu, aspoň těch, za které bude zodpovědný. Poté, na úplný závěr, se vyjádří o tom, co znamená Andrej Rublev v kontextu ruských dějin.
Zatímco na prvním disku bylo hned sedm filmografií, na druhém je jich rovných osm: Andrej Michalkov-Končalovskij (4+4), Anatolij Solonicyn (1+4), Ivan Lapikov (4), Nikolaj Burljajev (3), Michail Kononov (5), Jurij Nazarov (8), Jurij Nikulin (3) a Nikolaj Grabbe (4). Oznámení v podobě textu a upoutávky je k nalezení u Andreje Michalkova-Končalovského (Sibiriáda: 2,21 min.), Anatolije Solonicyna (Svůj mezi cizími, cizí mezi svými: 2,33 min.) a Jurije Nikulina (Brialiantová ruka: 2,44).
V Kapitolách jsou opět tématicky příbuzné dokumenty, oproti předchozímu disku jsou zde pouhé tři (na prvních jich bylo 5) – k 1., 2. a 3. kapitole. Nejdelším a také nejlepším dokumentem je Invaze o obsazení Rus Mongoly, trvající něco kolem devíti minut a náležící první kapitole Nájezd. K 2. kapitole Mlčení sledujeme pětiminutovou koláž záběrů ruských ikon, pouze s hudbou. Ke 3. kapitole Zvon je (překvapivě) tříapůlminutový dokument o nynějších zvonech a zvonicích v Rusku.
ZÁVĚR: O kvalitách samotného filmu nemusí být vedena vůbec řeč. Nižší hodnocení DVD než tomu tak bylo u Stalkera jsem zvolil kvůli technickým nedostatkům (znatelně horší kvalita obrazu v závěru, pršícím škrábancemi a nečistotami, závěrečný výjev s koňmi v černobílé barvě a nikoli barevný, jak byl tvůrčí záměr, výpadky mono stopy na prvním a druhém disku na několik vteřin) a právě oné uživatelské nepřívětivosti disku (zmatečné rozmístění bonusů a volba zvukové stopy), i když jsem si - na rozdíl od Stalkera – nevšiml žádných gramatických a ani stylistických chyb či nepřesných údajů (formát obrazu na obalu budiž výjimkou potvrzující pravidlo). Na závěr jen malé upozornění na to, že v nakladatelství Casablanca vyjde kniha Roberta Birda s jeho eseji zaměřenými právě na Andreje Rubleva. 
FILM: 10/10           DVD:  8/10