Asociacia slovenskych filmovych klubov pripravila na februar dve premiery.

 Premiéra v SR: 23. 2.2006 Rok výroby: 2005

Réžia: Jan Švankmajer. Scenár: Jan Švankmajer. Kamera: Juraj Galvánek. Strih: Marie Zemanová. Výtvarník: Jan Švankmajer, Eva Švankmajerová. Kostýmy: Veronika Hrubá. Hrajú: Pavel Liška, Jan Tříska, Anna Geislerová, Pavel Nový, Jaroslav Dušek, Martin Huba, Stano Dančiak

Web:http://www.jansvankmajer.com

Filozofický horor zo začiatku 19. storočia, volne inšpirovaný poviedkami E. A. Poea Zaživa pochovaný a Šialený psychiater. Mladý Berlot trpí chronickým snom, v ktorom sa ho nemocniční zriadenci snažia zošnurovať do zvieracej kazajky. Sen končí prebudením v zdemolovanej izbe. Po matkinom pohrebe sa Berlot v hostinci zoznámi s Markízom a prijme pozvanie na jeho zámok. Raz v noci je svedkom libertinskych orgií v zámockej kaplnke. K účasti je prinútené mladé dievča, ktoré Berlota zaujme natoľko, že sa rozhodne zámok okamžite opustiť. Markíz však upadne do kataleptického záchvatu, ktorý vyzerá ako smrť. Markízov sluha donúti Berlota uzavrieť Markízovu truhlu. Na druhý deň nájdu Markíza, hodujúceho v rodinnej hrobke. I on má svoje tajomstvo a tak navrhne Berlotovi terapiu, ktorá by mala ukončiť ťaživé sny.

Jan Švankmajer

Narodil sa 4. 9. 1934 v Prahe. Absolvoval grafickú školu v Prahe a bábkarstvo, scénografiu a réžiu na DAMU (1954–1958). Od roku 1958 sa venuje voľnej tvorbe (kresby, koláže, grafika, objekty). V rokoch 1960–1962 založil skupinu Divadla masek pri divadle Semafor Praha. V rokoch 1962–1964 bol režisérom v Laterne magike. V rokoch 1962–1968 bol členom tvorivej skupiny Máj. V sedemdesiatych rokoch pracoval ako scénograf ťinoherného klubu. Od roku 1976 so svojou manželkou Evou vytvára keramiku pod spoločným pseudonymom Kostelec. Od roku 1964 pracuje ako scenárista, výtvarník a režisér animovaných filmov. Napriek tomu, že je osobnosťou svetového formátu, mával pred rokom 1989 doma veľké problémy. Za svoju tvorbu bol v roku 2001 ocenený cenou Philip Morris Freedom Award.

Filmy - 1964: Poslední trik pana Schwarzewaldea a pana Edgara; 1965: J. S. Bach – Fantasia g-mol; Spiel mit Steinen (Hra s kameňmi) – Rakúsko; 1966: Rakvičkárna; Et cetera; 1967: Historia naturae (Suita); 1968: Zahrada; Byt; Picknick mit Weissman (Piknik s Weissmanom) – Rakúsko; 1969: Tichý týden v domď; 1970: Don Šajn; Kostnice; 1971: Jabberwocky (Žvahlav aneb Šatičky slamďného Huberta) – USA; 1973: Leonardův denník 72; 1977: Otrantský zámek; 1980: Zánik domu Usherů; 1982: Možnosti dialogu; 1983: Do pivnice; Kyvadlo, jáma a nadďje; 1988: Mužné hry; Another Kind of Love – videoklip pre Hugh Cornwell (The Stranglers) – 3:30; 1989: Zamilované maso – pre MTV; Flora – ekologický klip pre MTV 24 sek.; Tma, svďtlo, tma; 1990: Konec stalinismu v ťechách – BBC; 1992: Jídlo – ťR/Veľká Británia.

(celovečerné) – 1987: NĚCO Z ALENKY (Alice); 1994: LEKCE FAUST; 1996: SPIKLENCI SLASTI; 2000: OTESÁNEK; 2005: ŠÍLENÍ.

Úvod režiséra

Scénář „ŠÍLENÍ“ volnď vychází z motivů dvou povídek E.A.Poea: „Zaživa pohřben“ a „Šílený psychiatr“. Tyto motivy jsou skloubeny v samostatný dďj, který s uvedenými povídkami nesouvisí. Jednou z hlavních postav je Markýz. Tato postava je inspirovaná Markýzem de Sade. Ve scénáři jsem použil nďkteré autentické texty de Sada. Je to film hraný, animace je použita jen skromnď ve snech. I když se dďj filmu zdánlivď odehrává začátkem 19. století ve Francii, je plný anachronismů a reálií dneška, protože tento film je alegorií současného svďta. A blázinec je jeho výstižnou kulisou. Kdybych mďl nďjak vymezit žánr, pak je to: filozofický horor. Absolutní svoboda, civilizační represe a manipulace jsou jeho tématem.

JAN ŠVANKMAJER (námďt, scénář a režie)

ROZHOVOR

Jak byste charakterizoval svůj nový film Šílení? A jak vzniklo žánrové označení „filozofický horor“?

Šílení je horor. Přívlastek „filozofický“ bych nebral tak vážnď. Použil jsem ho proto, že ve filmu cituji určité pasáže z dďl markýze de Sade a proti nďmu jako protiklad stavím konzervativní křesťanský dualismus duše a tďla, který ale dovádím ad absurdum.

Tématem jsou absolutní svoboda, civilizační represe a manipulace. Tedy témata víc než příznačná pro dnešní dobu. Jak dlouho jste scénář psal a byla nďjaká událost (politická, společenská, osobní zkušenost apod.), která byla tím spouštďčem pro psaní tohoto scénáře?

Svoboda a její protiklady, represe a manipulace jsou moje „tradiční“ témata. Myslím si, že to jsou témata příznačná pro každou dobu. Jde totiž o civilizační témata, protože kultura (civilizace) je postavena na represi (jak víme už od S. Freuda), není to „výsada“ jen totalitních režimů. První verze námďtu vznikla začátkem sedmdesátých let minulého století. Tenkrát jsem samozřejmď u barrandovské dramaturgie neuspďl, a tak „Šílení“ spolu s ostatními námďty a scénáři leželo řadu let v šuplíku. Scénář (1. verzi) jsem dopsal nďkdy koncem devadesátých let. V dobď natáčení Otesánka už byl v podstatď definitivní scénář hotov. Příprava a shánďní finančních prostředků na výrobu filmu zabralo dalších pďt let. Doufám, že se situace nebude opakovat, protože i nyní mám už připraven nový scénář „Přežít svůj život“.

Scénář je inspirován klasickými díly dvďmi povídkami E. A. Poea: „Zaživa pohřben“ a „Šílený psychiatr“ a hlavní postava „Markýzem de Sade“. Co Vás právď na tďchto dílech upoutalo, že jste se je rozhodl použít?

E. A. Poe, ze kterého jsem si do scénáře vypůjčil nďkteré motivy, patří už od puberty do „pantheonu mých bohů“. Bylo to jedno z prvních, hned po L. Carrollovi, určujících setkání v literární oblasti. Film „Šílení“ je již třetím pokusem (Zánik domu Usherů, Kyvadlo, jáma a nadďje) vyrovnat se nďjak s jeho uhranutím. Vlastnď já E. A. Poea neberu jako bytost ode mne odlučitelnou. Není to „cizí“ autor. Sadovu Filozofii z budoáru považuji za jednu z nejsubverzivnďjších knih, které kdy byly napsány. Ani ne tolik pro její erotické pasáže, ale právď pro kritiku společnosti postavené na křesťanské morálce.

Ačkoliv se film odehrává na začátku 19. století, je plný anachronismů a reálií dneška, protože jak říkáte je alegorií současného svďta a blázinec je jeho výstižnou kulisou.

Co jste chtďl, aby bylo jeho hlavním poselstvím?

Netočím filmy s poselstvím. Poselství příliš připomíná poučování čili rákosku. Točím filmy, které by mďli naopak diváka osvobozovat od vnitřních i vnďjších determinant: od hvďzd, genů, výchovy, školy, falešné morálky, civilizační represe. Pokud se týká tato otázka výkladu filmu, tak zásadnď nesdďluji své interpretace. Nerad bych vzbudil dojem, že existuje jen jeden „autorizovaný“ výklad. Šílení je, jako ostatnď všechny mé filmy, filmem imaginativním, to znamená, že počítá s aktivní divákovou interpretací. Všechny interpretace jsou správné.

Vy jste se rozhodl k filmu natočit předmluvu. Proč?

Protože nemohu být u každého promítání svého filmu přítomen osobnď.

Jak vzniklo herecké obsazení? Uvažoval jste o konkrétních hercích už při psaní scénáře, že byste např. nďkterou z rolí psal přímo pro nďkoho?

Samozřejmď, když píšete scénář, tak se nevyhnete tomu, abyste zároveň nepřemýšlel, kdo by mohl postavu příbďhu zosobnit. Obyčejnď pracujete s alternativami, protože v nďkterých scénách se vám zdá, že by byl nejlepší tenhle herec, v jiných vidíte nďkoho jiného. Ty představy pak musíte sjednotit. A to nemluvím o případech, kdy vás vybraný herec odmítne (taky se mi to už stalo) nebo kdy prostď nemá čas, protože už dďlá na jiném projektu. U „Šílení“ jsem už od počátku vidďl v postavď Markýze J. Třísku.

Animaci používáte v tomto filmu oproti předchozím poskrovnu, ale přeci jen. V dobď počítačové animace, ale stále používáte metody klasické animace. Myslíte, že je skutečnďjší než počítačová virtuální realita?

Výhrady k počítačové animaci jsem už vyjádřil mnohokrát a zatím nemám k tomu co dodat. Chybí mi u ní skutečná realita, které se můžete (v případď klasické animace musíte) dotýkat. Taktilitď dávám velký význam (jde u mne o celoživotní experimentaci), protože v ní vidím primární a hlubokou emocionalitu.

Jinak počítačová animace je prostď vyjadřovací prostředek jako kterýkoliv jiný, který jistď dává nové technické možnosti. Zatím jsem je (až na jednu výjimku, která potvrzuje pravidlo) nepotřeboval.

Scénáře si píšete sám. Herci o Vás říkají, že máte perfektní představu o tom, co po nich chcete. Potřebujete v nďkterých fázích s nďkým nad scénářem diskutovat – producentem, herci, dalším tvůrci nebo máte opravdu zcela jasnou představu a spolupracovníkům dáte k dispozici, až poslední verzi scénáře, se kterou jste spokojen Vy?

Jsem osamďlý bďžec. Ale mám pár přátel, jejichž názorů si vážím a beru je v úvahu.

17. listopadu – datum premiéry – je to náhodné datum nebo naráží na poselství filmu?

Z mé strany rozhodnď nejde o zámďr.

Odlišuje se Váš film Šílení nďjak výraznď od Vašich předchozích filmů nebo naopak najdou Vaši diváci nďjakou paralelu s tďmi předchozími.

Každý autentický tvůrce v podstatď neustále omílá svá obsedantní témata. Nejsem výjimka.

Vaše filmy jsou velmi populární v zahraničí. Film Šílení byl předprodán do Japonska. V čem si myslíte, že tento úspďch spočívá?

„Popularita“ je pro mď sprosté slovo. Ale jestli myslíte, proč mé filmy zajímají určitou část diváků a to například i v Japonsku, pak si myslím, že jde o tu část populace, která má atektonické ustrojení mysli. (V. Effenberger rozdďloval lidi na tektonické a atektonické typy.) Moje filmy přitahují ty diváky, kteří ještď nezabouchli dveře za svým dďtstvím a nenechali si pragmatickou civilizací vymlátit z duše imaginaci.

zdroj ASFK